Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní.
Mám to štěstí, nebo um, že jsem byla letos na jaře pozvaná vystavovat do Číny a to přímo do Jindendzen, kolébky porcelánu asi hodinu letu na západ od Šanghaje.
Moc se mi líbilo, že před výstavou jsme měli 1–2 dny volna na aklimatizování. V cizí zemi já nejraději chodím na lidové trhy, kde se život nejlépe pozná. Tam plavou živí krabi ve štoudvi, je tam zelenina, která nevím, jestli není ovoce, ani jak se jí a jak se upravuje. Zeptat se nemohu, vše je čínsky, anglicky umí jen málo trhovců, a to jen napočítat do deseti. A když si koupím koláčky, raději je hned ochutnám, aby náhodou nebyly slané.
V restauraci „u mamky“, kde jsme v poledne jedli měli krásné bambusové sítko s víčkem na napařování jejich knedlíčků, daleko
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 10. 10. 2019
