Nenechme se prací připravit o sebe sama

Saša Uhlová provedla nedávno výzkum týkající se špatně placených povolání. Je velmi záslužné, že se jí podařilo toto celospolečenské téma oživit.

Na deníku, který si Saša Uhlová vedla, mne zaujal okamžik, kdy vědomě reflektuje rezignaci na přemýšlení, protože to by už byl luxus, který ji práce za pokladnou neumožňovala:

Když Saša Uhlová seděla za kasou v Albertu, přišel k ní novinář (viděla jeho presskartu v peněžence), zaplatil velkou bankovkou plus dosázel drobné, aby se peníze, které mu bylo potřeba vrátit, daly dobře spočítat. Optal se jí, jestli jí pomohl? Saša Uhlová malátně přitakala s tím, že jí to kasa stejně ukáže. Novinář se k ní po chvíli vrátil a kladl jí na srdce, že příště by měla víc spoléhat na svou hlavu než na kasu. „Nejsem nijak krvelačná, ale v tu chvíli jsem mu fakt přála, aby třeba hodinu stál a prodával a musel to všechno počítat z hlavy.“ (Převzato z Tvaru 16/17)

Přála bych si, aby Saša Uhlová ve svém výzkumu pokračovala. V další výzkumné fázi by se mohla zaměřit naopak na práci, bez které by se naše společnost docela dobře i obešla, přesto je placená (i velmi) dobře, a to včetně nároku na veškeré myslitelné benefity (od příspěvků na stravování, na důchodové připojištění, na dovolenou, otcovskou dovolenou, přes pět týdnů dovolené, nároku na firemní mobil, auto či práci z domova, až po placené parkování). Mám na mysli například práci ve velkých, dobře prosperujících korporacích.

Je dost dobře možné, že v průběhu takového výzkumu by Saša Uhlová zažila situaci docela podobnou té za kasou, byť ve zcela jiných (totiž příjemných) podmínkách. Možná by i v tomto případě po celém pracovním dnu (nikoli po směně), reflektovala, že nemá sílu už ani myslet.

Všichni, kdo pracujeme, se snažíme deficit ať už celého dne, nebo směny, kdy jsme odtrženi od vnějších informací, nějakým způsobem dohnat. Chceme se co nejsnáze a co nejrychleji přenést zpátky do reálného světa, a tak saháme po tom, co je nejblíže dostupné (televize, facebook, internet).

Jenže: je to opravdu reálný svět? Nebo jen přeskakujeme z vleku zaměstnavatele do vleku internetu? Kromě kategorie dobře nebo špatně placené práce proto potřebujeme ještě také rozlišovat, nakolik v nás zaměstnavatelé posilují, nebo naopak utlumují naše sociální vazby. Nakolik nás někdo někam vleče?

Domnívám se, že profesionální politici jsou si výše napsaného velmi dobře vědomi. A ti politici, kteří tvrdí, že politiky vůbec nejsou, na výše uvedené dokonce sázejí.

Buďme proto citliví k tomu, jakou práci přesně nám nabízejí.

publikováno: 6. 11. 2017

Pavlína Havlová

Pavlína Havlová

Editorka Přítomnosti / Narozena v roce 1976 ve Vlašimi. Studovala orální historii na Fakultě humanitních studií UK. Ráda oživuje vzpomínky na to, co je už nenávratně pryč. V rozhovorech se snaží zrcadlit životní příběhy lidí, kteří se nebojí žít.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Co máme dnes

Nové pořádky – Uspořádání, jehož protagonisté se jmenují Andrej Babiš, Miloš Zeman, Tomio Okamura a Vojtěch Filip. A setrvale se posouváme od demokracie (vlády lidu) k autokracii (vládě několika nezodpovědných jedinců), k oligarchii (vládě …

Světová reakce na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva

Inspirováni naším prezidentem Ing. Milošem Zemanem, který se bez jakékoliv omluvy rozhodl, že bude absolutně ignorovat svátek návratu svobody do naší země (17.11.), se ke stejnému kroku rozhodli i prezident Donald …

Ptačí mozečky

Je to možná ptákovina psát článek o ptácích, když bych měla raději psát o Praze, kterou jsem právě po devíti letech navštívila. Měla bych napsat něco o P-olitice, o P-utinovi nebo o našem/vašem Pa-blbovi ve …

K čemu užít svobody

Mladí by si měli svoji revoltu vybojovat sami. Těším se, až se do toho pustí. Jen ať otřesou tím, co tu prožíváme. Ovšem klimatická výprava s Grétou, to není ono, tudy …

„Nějaký děti tu nebudou…“

(Mohorita, Klausové, Zlámalová, Vondra, Best a další dospěláci) „K Listopadu 89 se vyjadřuje málo reprezentantů tehdejšího režimu,“ zaznělo na Vltavě při referencích 30. výročí. „To musí být nějaká mejlka,“ řeklo by se …

K listopadu 1939 a dál

Blíží se 17. listopad. Protože historická kontinuita sahá poněkud dál než do roku 1989, rád bych se s něčím svěřil. Nikdy jsem neuvěřil adoraci Edvarda Beneše. Člověka, který byl chodícím ztělesněním …

Pohltí hrdost i 17. listopad?

Zahrne nakonec tento způsob hrdosti i 17. listopad? Prvním krokem bylo jeho letošní přejmenování. A zase: bude se hlučně a okázale oslavovat, aby se nemuselo a možná ani nesmělo mluvit o tom, kam jsme se …

K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním …