Teď tady šéfuju já!

ted-tady-sefuju-ja

Ruiny mayských měst skryté tu v pralese, tu v národním parku jsou sice opuštěné minimálně už po šest století, neznamená to však, že by byly bez života. Naopak, velmi čile v nich bují vegetace i zvířectvo všeho druhu.

Procházíte-li ruinami měst, nemůžete si současných „vládců“ nevšimnout. Velmi rychle pocítíte, že z výšky vás má stále kdosi pod kontrolou. Buď nad vámi krouží dravci, nebo se nad vámi houpou opice, křídly klapou tukani (džungle Calakmul), nebo na vás z trámu u vchodu civí hned tři zvědaví leguáni (park Tulum). Na leguány tu narazíte vůbec často. Buď na vás shlíží z paláců, nebo šéfují pyramidám, potkáte se s nimi ale i v ulicích města. Mají bystrá očička a dávají vám najevo, že pány jsou na tomto území oni a vy jste u nich jenom na návštěvě. Přezdívá se jim tu „mayské kuře“. Od místních jsme se dozvěděli, že snad není zvířete, ze kterého by potomci Mayů nedokázali uvařit výborné jídlo.

Naštěstí už zůstává jen u zvířat… Aztékové totiž v době svého rozkvětu vařili při výjimečných příležitostech polévku „pozole“, jejímž základem bylo maso z lidských obětí[1]. Španělé tento zvyk zakázali a tak ji dnes vaří z vepřového. Její silný vývar s kukuřicí, zeleninou, nachos, salátem a ředkvičkami, ochucený limetkou a chilli vás spolehlivě zasytí na celý den.

Že místní mají ve skutečnosti zvířata ve velké úctě, to poznáte na příkladu toulavých psů. Tedy pokud se zrovna nevydáte tak jako já do úplného zapadákova jménem Santa Elena, kde byli psi zubožení tak, že se na ně nešlo ani podívat. Že jsme se ocitli v ne právě bohatém koutu Yucatanu nám došlo, jakmile nás v pět ráno probudilo po dvě hodiny neustávající mohutné kohoutí kokrhání. Majitel hotelu nás pohostil snídaní, výbornými vajíčky po mexicku, tedy s rajčaty a paprikou. Pochopili jsme, že na domácích vejcích tu obživa vlastně stojí. Ale i tak tu měli psi své jméno a místní věděli, ke komu který pes patří.

Zato toulaví psi ve městech, ti byli dobře živení a hlavně viditelně spokojení! Zpravidla se povalovali těsně u silnice, ocas často ležérně hozený do vozovky, spokojeně podřimovali, takže auta je s obezřetností objížděla. Nebo klusali jen tak středem silnice, aniž by autům vlastně překáželi. Anebo si sedli přímo do vozovky, počkali, až auta zpomalí a pak se líně přesadili opodál. Stará moudrost praví, že spěchat se má pomalu, což vám na Yucatanu dojde velmi rychle, právě i díky spokojeným psům.

5 1 2019 obr1

Mayská „pavoučí opice“. Má mimořádně dlouhé končetiny a jako pátá končetina jí slouží stejně nebo ještě o něco delší ocas. Opice se s pomocí svých dlouhých končetin pohybují nesmírně obratně po větvích, vypadají přitom tak trochu jako bizarní dlouhonozí pavouci. U nás se tyto opice nazývají chápani pavoučí. Džungle Calakmul.

5 1 2019 obr2

Dravec na nejvyšším paláci v Edzná.

5 1 2019 obr3

Dravci na vrcholu pyramidy v Chichén Itzá.

5 1 2019 obr4

Leguán u vchodu do národního parku Tulum.

5 1 2019 obr5

Šéfleguán na prvním podlaží paláce v Tulumu.

5 1 2019 obr6

Mahahual, odpoledne.

5 1 2019 obr7

Odlehlá pláž Río Indio poblíž Mahahualu.

5 1 2019 obr8

Tulum, brzy ráno.

5 1 2019 obr9

Provoz ve Valladolidu.

5 1 2019 obr10

Valladolid. Foto: Pavlína Havlová


publikováno: 5. 1. 2019

Pavlína Havlová

Pavlína Havlová

Editorka Přítomnosti / Narozena v roce 1976 ve Vlašimi. Studovala orální historii na Fakultě humanitních studií UK. Ráda oživuje vzpomínky na to, co je už nenávratně pryč. V rozhovorech se snaží zrcadlit životní příběhy lidí, kteří se nebojí žít.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Neodpovědný = bez pravomocí

Je doslova šílené, když profesor ústavního práva, zde mám na mysli pana Gerlocha, se nám snaží namluvit, že o složení vlády na návrh jejího předsedy rozhoduje prezident. Doslova řekl následující: „Ústava …

Hymna Václaváku

Připomínáme výročí 21. srpna. Tohle byla kultovní píseň konce socialismu. Petr Skoumal jí napsal a nahrál soukromě sám v srpnu 1988, a v různých magnetofonových verzích kolovala až do listopadu 1989. Vyšla pak …

Přemnožili se nám tu hraboši…

Hrabou, hrabou a hrabou. Pořád nemají dost. Babiš, Faltýnek, Filip, Tvrdík, Nejedlý, Mynář, Toman, mladý Klaus, starý Klaus, starý Zeman, Zbytek a Kavan, Kováčik a Semelová, Skála i Veleba, Foldyna i ten vlastenec Okamura, komunisti …

Kam se Mekka na Prahu

Podle Petra Schwarze z ČRo Plus: „Téměř dva miliony muslimů přijely do saúdskoarabské Mekky na každoroční pouť… do Prahy letos má dorazit na devět milionů turistů“. Sice je to za celý …

Jaká doba, takové umění!

„Mám vlastně štěstí – divadlo je pro mne pořád jeden z nejzajímavějších způsobů, jak poznávat život. A navíc řecké divadlo, speciálně řecká tragédie, je oslnivý fenomén. I když jsem o tomto výplodu starořecké kultury, který …

Proč je dobré nic nedělat?

My jsme se odnaučili nic nedělat. Kdo z nás si sedne v neděli, v sobotu sedne a nedělá nic? Zkrátka kouká. Vezme si deci vína, nebo ani ne vína, a dívá se? Jen …

Paradox těžké viny

Kráčela krajem žížala měla jen kalhotky a sako. Kráčela, už si zoufala, neb sousedka jí řekla: pako! Věděla, co jsou sekvence a nechtěla se zpátky vracet, snoubenec jí spad z …

Cena vepřového

Předseda KSČM Vojtěch Filip přispěl opět do pokladnice alternativních pravd. Za zvyšující se ceny vepřového podle něj může to, že Sobotkova vláda vykoupila vepřín v Letech na místě bývalého koncentračního tábora …