Tekuté zlo aneb kokony péče o sebe sama

tekute-zlo-aneb-kokony-pece-o-sebe-sama

Není nad vlastní zájem! hlásá neoliberalismus. Ale stačí to, spoléhat jenom sám na sebe? Zygmunt Bauman nevěří, že společnost, ve které jednotlivec nikomu nevěří a miluje jen sám sebe, může být zdravá. Neváhá ji dokonce označit za společnost zlou (PH):

„Překrásné nové město lidí nebo spíš město samotářů – solitérních, sebestředných bytostí, které stárnou a chřadnou, odvolatelných a jednorázových mezilidských svazků uvelebených v kokonech péče o sebe sama a o své vlastní zájmy, …, jedinci, kteří se tělem i duší soustředí výhradně na neochvějně dostředivou honbu za ‚pocitem pohody‘, pokřivený relikt všeho, co zbylo z morálních přikázání a impulzů po privatizaci zájmů, závazků a povinností… Zatímco pevné zlo – zlo vyvlastněné, zbavené majetku, zhuštěné a zmonopolizované kardinály, princi, tyrany a podvodnými spasiteli – utlačovalo lidskou společnost a redukovalo ji na drť, jeho tekutá odrůda ji máčí a prostupuje její cévní soustavou, do které pronikne, usadí se v ní a pak vtéká do jednotlivých buněk a zase z nich vytéká dál.“

Co je hlavní příčinou této „zkapalněné“ formy sociálního zla? Může za to posun v tom, kdo má nyní moc nastolovat řád. Zatímco dříve nastoloval řád stát, nyní má každý jedinec právo se angažovat a aplikovat „řád“, který si vybere podle vlastních kritérií. „Individuální komfort – pohodlí a uspokojení – byl povýšen na legitimní … důvod a příčinu jednat.“

Zatímco dříve bylo zlo koncentrované, zhuštěné a centrálně řízené (bylo v rukou státu), současná „zkapalněná“ forma sociálního zla je roztříštěná, rozmělněná na prach, rozštěpená a rozšířená (je osvobozená od politické kontroly). Rozmělněné zlo

„prosazuje soupeření a rivalitu, nevraživost a vzájemnou nedůvěru, odcizení a udržování odstupu vyjádřené postoji ‚Urvi, co můžeš‘, ‚Vítěz bere všechno‘ a ‚Každý sám za sebe a posledního ať kousne pes‘. … Zlo našlo úkryt ve švech plátna tkaného každý den tekutě moderním způsobem lidských vztahů a styků, v samotné tkáni mezilidského soužití a ve způsobu toho, jak se každodenně obnovuje.“[1]

Více o tom, proč se slušní, počestní a skutečně morální lidé upřímně a snad i s nadšením zapojují do zlých skutků, si přečtěte v knize Z. Baumana a L. Donskise Tekuté zlo.


[1] Z. Bauman, L. Donskis: Tekuté zlo, Pulchra, Praha 2018, s. 55-60.

publikováno: 8. 4. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K Fajtově odvolání důvod dostatečný

Po otřesných zkušenostech s Jiřím Fajtem při přípravě a realizaci výstavy Charta Story jsme s povděkem přijali zprávu o jeho odvolání. Připomínáme, že původně sabotoval i dohodnuté pokračování této významné …

Velikonoční odkaz

Příběh Ježíše v mnohém ovlivnil naše dějiny. (Škoda, že se více neřídíme jeho učením. Ježíšovo ukřižování je ostudné, ale to, že dva tisíce let jsou dále likvidováni nevinní, je neomluvitelné.) …

Biblické motivy Jiřího Kobra

Jiří Kobr, jeden z autorů výstavy Lechtivá socha, „se zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu jsou okoukané …

Poezie na FB, o pomněnkách a barvínku…

Návrat k lepším věcem neznamená jednoduše z prostředí moderních technologií ke knihám, od FB a Youtubu ke gramofonu. Čím to je, že třeba některé příspěvky Václava Jamka na jeho facebooku hravě …

Čína náš vzor

Čínská kybernetická hrozba má různé podoby. Nejde jen o abstraktní svět někde daleko za oponou. Může jít (a často jde) i o pronikání do soukromí osob a jejich následné ovládání. …

Blbosti jde vyvracet

Někdy to vypadá, že za práva většiny se berou hlavně demagogové, ale jejich hnutou argumentaci není možné přesvědčivě, krátce a slušně vyvrátit. Najdou se ale docela dobré příklady toho, že …

Dívat se kolem sebe (ne)stačí

Skytaly, pro někoho zapomenutá sudetská vesnička na Podbořansku. Dlouhé roky jsem denně přes Skytaly cestoval do zaměstnání. Jako dnes si vybavuji okamžik, kdy jsem v šípkovém keři spatřil rozvalené torzo. Byl …

Něžná úcta (detail obrazu od Rembrandta)

Komentář sestry Wendy Beckettové (1930–2018) na pondělí 15. dubna (Tender reverence, Něžná úcta). Úcta je nejhlubší formou respektu, vážně míněným přáním přiznat druhému důležitost jeho či jejích vlastních práv. Stojí na předpokladu, …