Šperhákem v paměti

Jello Biafra, zvláštním způsobem do mého života vstoupil, bylo v době expedice druhého či třetího vydání knihy Ivana Martina Jirouse „Magorova mystická růže“, odhaduju, že to mohlo být tak v roce 2007 či 2008, byli jsme s Magorem-Martinem v galerii Střepy na Skleněné louce, na půdě, přišla za mnou (tehdy novinářka) Dora Viceníková, že natáčí příspěvek do vltavské Mozaiky, a že by tam chtěla připomenout to nové vydání Magorovy knížky, a myslím, že dokonce i Magor se přečtením nějaké básně této akce zúčastnil, já jsem pak s Dorou nějak o té knížce mluvil, pro tu Mozaiku (pak mě na to vysílání kdosi odkázal, a bylo to hrozné, samé kultivované hlasy, jemní filharmonici o nějakých mládežnických hudebních podzimech, zasvěcení kurátoři jakýchsi výstav v Albertinu – a pak najednou, jako když otevřeš kanál, můj hlas! – a Magor do toho, nevím, zda Dora za to nedostala nějakou důtku, od té doby jsem s ním už nemluvil), – přišla pak nějak řeč na to, že právě ten den v Olomouci Martin Pluháček pořádá velký literární festival, tuším, že se to jmenovalo Poezie bez hranic, a že tam taky má vystoupit démonický Jello Biafra, – Magor prohlásil: „Jedeme tam. Je to svině, o Plasticích prohlásil, že jsou to rasisti, a odmítl podpořit aktivitu Paula Wilsona, který ho žádal o jejich podporu“ – jeli jsme, a to hned, abychom to všechno stihli, jel s námi i kytarista Staňa Voda, který byl ožralý, že skoro už ani nemluvil, jen nás všude mlčky provázel (ale velmi dobře vnímal, protože Staňa takový je!), – nějak se k tomu nachomýtla taky Helenka P. s malým dítětem v kočárku – Adamem, nalodili jsme se kdesi na Zvonařce na autobus a jeli do Olomouce, – tam jsme pak v areálu Flóry procházeli parkem a potkali J. X. Doležala s masivním psem bojového plemene s náhubkem (jmenovalo se to zvíře snad „Kačenka“ či tak nějak), okamžitě tím náhubkem rozbila nos Magorovi, který se k ní láskyplně a něžně skláněl, Doležal se mohl uřehtat, ale radši se už do naší společnosti dál nepletl, neboť obsahovala nejednoduché složení: Magor + Helenka s malým Adamem v kočárku + já + těžce klopýtající Staňa, – u vstupu nás chtěli vyhodit a hned volali ochranku, chtěli, abychom aspoň zaplatili, a hned sháněli organizátora festivalu, který jen z dálky bez nadšení a rezignovaně na vyhazovače mávnul rukou, – prošli jsme středovou uličkou, protože vystoupení už bylo v běhu, přišli jsme přesně včas, a Magor ihned směřoval k pódiu, měl v rukou, jak jsme tak cestovali, dvě velké vietnamské igelitky, – když vylezl na pódium, na kterém znejistěl pohledem na Magora Jello Biafra oděný jako Batman, hnal se k němu hned svalnatý bodyguard, v reakci na což M. pustil obě tašky na zem, založil ruce na prsou a zatvářil se zlověstně, starý „kriminálník“, bodyguard po malém zaváhání zase zmizel, Magor se hned přímo obrátil na Biafru a začal mu spílat, jak mohl takhle nechat Plastiky v bryndě, a vůbec se jich nezastat, když už je takový aktivista a frajer, a že není nic jiného než bezcharakterní zrůda, byl celkem básnicky stručný a výstižný, sebral tašky a z pódia odešel středem a důstojně, a vrátil se k našemu pražsko-brněnskému výsadku, – ještě jsem se zběžně pozdravil s básníkem Pavlem Reichmanem, kterého jsem tam v publiku zahlédl, a – nespěchajíce nějak zvlášť – zase jsme sál olomoucké Flóry opustili, – bylo ještě hodně nočních olomouckých zážitků, ale nad ránem už jsme byli zase v Brně, – seděli jsme s Martinem v našem oblíbeném tehdy žabovřeském non-stopu, já u stolku vedle okna, M. na židli u baru s čerstvými Lidovkami před sebou, bylo asi deset dopoledne, odpočívali jsme po „vítězném“ a zábavném zájezdu do Olomouce a v klidu popíjeli pivo, – v jednu chvíli si Magor pomalu sundal brýle, podíval se upřeně na mě, odložil noviny a přišel k mému stolku: „Teď mi to docvaklo. Nebyl to Biafra, ale Johny Rotten.“ – myslel jsem, že mě zachvátí šok bránice, – Magor dodává: „No, je to taky č…k, ale nebyl to tehdy von“ – a hned se na mobilu, s kterým neuměl téměř zacházet, snažil najít číslo na J. X. Doležala z Reflexu, aby nešířil bludy.

Uši a Vítr.

publikováno: 20. 5. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Všemi kanály

Znamením doby je relativizace pravdy a tolerance lži. Dříve bylo informací málo a hledači pravdy se snažili ji hltavě objevovat pod nánosy propagandistického balastu. Dnes je situace jiná. Informace a …

Hlavní teze neomodernismu

Neomodernismus je nový ideový směr překonávající postmodernimus a neoliberalismus a nabízející nová řešení současných i dlouhodobých problémů lidstva. Vychází zejména z těchto tezí: Postmodernismus je v dnešní době již vyčerpaný a neinspirativní. Od počátku navíc obsahoval …

Přichází hněv předem zadlužených generací

„…nedávno otcové na synodě pro panamazonský region navrhli definici ekologického hříchu jako úkonu anebo zanedbání, namířeného proti Bohu, bližnímu, komunitě anebo životnímu prostředí. Hřeší proti budoucím generacím a projevuje se skutky, …

Naše inteligence bude umělá

Kdo se dnes připravuje na staronové zápasy třicátých let minulého století, toho nepochybně překvapí útok na svobodu ze zcela jiné strany… Proto bychom měli za každý dolar investovaný do umělé …

Pustíte si domů Mikuláše i čerta s andělem?

Antibabiš, Antizeman jsou jako antičerti. Antičert ale není rovnou anděl, a my bychom se neměli nechat strhnout k dávnému bludu, že synové světla bojují nesmiřitelně se syny temnoty, jinak bludné myšlení budou …

Považuji Beneše téměř za génia (ke glose I. Stránského o roku 1939)

Na rozdíl od pana Ivana si ještě poslední roky druhé světové války dobře pamatuji. Po tom, co naši rodinu Slováci vyhodili z Trenčína proto, že se otec nechtěl stát Slovákem, jsme …

Chceš zachránit planetu? Neměj děti!

Vždycky, když se vám zdá, že větší blbost už vymyslet nejde, dočkáte se dalšího překvapení. Že nemáme jen dvě pohlaví, ale přinejmenším šedesát (v OSN se už projednává návrh na …

Pravidla revoluce – laskavé, veselé a elegantní

Dnes se říká, jak bylo třeba radikálnější zametení se všemi členy komunistické státostrany. Z tehdejší doby je tu vzkaz tohoto znění od právě propuštěného politického vězně (DB): *** Probíhá laskavá, veselá …