Konzum jako „rozum“ a Greta jako „nerozum epochy“

Michel Foulcaut se svými kamarády vymyslel pojem „rozum epochy“ shrnující sdílené pravdy a paradigmata. Blahé paměti to byla víra, poté věda, dnes je to nejspíš konzum. Také existuje „nerozum epochy“ a to ve své době byl třeba Giordano Bruno.

Přestože řada lidí už jeho názory sdílela, bylo to víc než obyčejná hereze a bylo třeba (i s vědomím, že za pár let se to stejně všechno provalí a potom prosadí) jeho myšlenky potlačit a zlikvidovat ho.

Dnes je rozumem epochy úplná blbost, a to myšlenka o stále vzrůstající prosperitě, a když si můžem představit jako typického představitele rozumu epochy před sto roky otce Kondelíka, můžem dnes jako protagonisty této blbosti vidět Václava Klause, Miloše Zemana a Andreje Babiše, kteří slibují uspokojit materiální choutky lidu, přestože i při nižším IQ , než mají, by měli vědět, že to je nemožné.

Že to je nemožné spousta lidí tuší, stejně tak, jako že pokračování v dosavadních trendech lidské činnosti je pro Zemi (Gaia) zhoubné. A stejně jako se ve středověku vynořila Jane d´Arc, vystoupala dnes na nebe Greta, která pobouřila rozum epochy a kdekdo říká, jak je její počínání marné, ničemné, zhoubné, nerozumné, atd…

Emoční jiskra, kterou Greta vykřesala, je jistě jen jiskrou a jde o to, zda přiměje racionálně pracující lidi ke změně trendů. Víc si od toho nemůžeme slibovat, ale bohudík, že se tak stalo, a proto všechny skeptické poznámky jsou jen svědectvím o setrvávání jejich autorů ve starých kolejích. Jestliže totiž ke změně nedojde racionální cestou, rozum epochy se po čase zhroutí daleko dramatičtějším způsobem.

Blog Radkina Honzáka.

 

publikováno: 2. 10. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Výročí s devítkou a statečnost nemnohých

Připomínám jedno malé výročí velké statečnosti. V roce 1939 nás zaplavila vlna rudých praporů s polámanými kříži. Národ byl zdeptán, sražen na kolena a zklamán marnými nadějemi na pomoc zvenčí. A v tuto dobu …

Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …

Nobelovky mluví o nás

Udělení Nobelových cen prozrazuje i jistou logiku dnešního uvažování o tom, čím se lidstvo má zabývat a čím trpí. Letošní výsledky ukazují, že zájem lidstva míří k: evoluci kosmu a jeho objevování (cena za …

Pochybovat před prezidentem?

Na prezidenta Masaryka vzpomíná Sylva Macharová (vedoucí naší první ošetřovatelské školy v letech 1923–1931). Její pochybování před prezidentem o vlastních slabých silách může dnes někomu znít až bizarně. Vždyť bereme už za …

Werich „hysterický“ dávno před Gretou?

Víte, my můžeme kácet lesy, je-li to bezprostředně nutné. Je ale čas zkoncovat s jejich ničením! Lesy naříkají pod sekyrou, doupat divoké zvěře ubývá, hnízda ptáků osiřují.   Řeky se …

Kdo jste byl, Mistře, a co po Vás přemenujem?

Náš patron medu a dětinskosti se jednou v Německu vzepřel zaběhlé mašinérii produkce pro místní babitschky. Jedna z nich mu na koncert přinesla dokonce zlatou cihlu neznámého původu. Přemluvil producenty, že si natočí …

Keď si už Jánošík nazbíjal, dofrasa s tým všetkým

Praktici života udávají tón a zažívají velkolepé žně. Jejich guru jim ukazuje, kam až lze posouvat hranice vkusu a studu, respektive nevkusu a nestudu. Od chvíle, kdy vyšlo najevo, že mu prošel i únos …