Keď si už Jánošík nazbíjal, dofrasa s tým všetkým

Praktici života udávají tón a zažívají velkolepé žně. Jejich guru jim ukazuje, kam až lze posouvat hranice vkusu a studu, respektive nevkusu a nestudu. Od chvíle, kdy vyšlo najevo, že mu prošel i únos syna, kterého prohlásil pro jistotu za duševně chorého, musí být všem jasné, že u jeho věrných oddaných už nejde jen o nějakou dočasnou iluzi, nýbrž o trvalou absenci zdravého úsudku a elementárních mravních bariér. Nikdy nepodlehnout iluzi, není v lidských silách, ale je v nich něco jiného: nedat se iluzí rozdrtit a neskončit tak jako rafinovaně recyklovaný druhotný odpad.

Babiš podrobuje drsné kritice způsob transformace společnosti po roce 1989, i když z něj profitoval mírou více než vrchovatou. Ostatně, kdyby mu to tady u nás tehdy nevyhovovalo, tak by třeba zůstal v Maroku anebo doma na Slovensku. Jeho zpětné projekce a hraběcí rady, ale i drsné spekulativní soudy jsou jen pečlivě dávkovanou potravou jeho služebnictvu a jeho voličům. Znáte to: to oni před ním byli ti blbci a gauneři, až musel přijít brouk pytlík (v modelu Jánošíka) a udělat v tom Česku konečně pořádek.

Agilní předlistopadoví práskači všeho druhu se mu houfně hlásí do služby (pokud v ní už dávno nejsou) a vedou s sebou i své nástupce a potomky. Ostatní oligarchové (jeho kumpáni) si pečlivě střeží své zájmy i dobytá území. Optimisté si myslí, že žijí nejlepší časy, ale realisticky uvažující soudní lidé mají z jejich hurá povinného optimismu oprávněné obavy, které je vedou spíše k pesimismu a někdy až ke skepsi. Není divu. Ty jásavé projevy plné sebechvály a oslav nekonečných „úspěchů“ nám něco připomínají. Ta podobnost babišismu a husákismu není nijak náhodná. Svět se změnil, jiný je i způsob komunikace, ale samotný princip klamu a vábení sirén zůstal stejný. Bývalí soudruzi to mají zadřené pod kůží. Jsou posedlí sami sebou, svým úspěchem, i tím, jak snadno se ostatní vzdávají a jásavě se přidávají do kolaborujících houfů.

Historie by měla být učitelkou života. A to i ta nedávná. Ale tou učitelkou života je i přítomnost, která z té minulosti vychází. Učitelkou života je život sám. To vše však může upadnout vniveč, pokud absentuje důkladné vzdělání a trvalé vzdělávání se (základní předpoklad schopnosti kritického myšlení), ale i inspirace v rodině a přirozených komunitách. To nelze žádnou televizní estrádou nahradit, ani selfíčky z Čapáku či tweety sebevědomých zbrojnošů z Chodova či z lánské obory. Ohlupování davů je disciplína, která má v postsovětském prostoru velmi dobré podhoubí. Stačí ji jenom patřičně podpořit a člověk se někdy ani nestačí divit. Ze svobody k nesvobodě to nebývá tak daleko, ta hranice je vlastně velmi křehká. I pragmatismus by měl mít své limity a přirozené zábrany. Jinými slovy: je lépe něco se ctí ztratit než s hanbou získat. Takže sorry jako a čau lidi…To je tedy úroveň, a k tomu ještě ku.da sem a ku.da tam. Zemský ráj to napohled, alebo také volačo…

 

publikováno: 10. 10. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …