Keď si už Jánošík nazbíjal, dofrasa s tým všetkým

Praktici života udávají tón a zažívají velkolepé žně. Jejich guru jim ukazuje, kam až lze posouvat hranice vkusu a studu, respektive nevkusu a nestudu. Od chvíle, kdy vyšlo najevo, že mu prošel i únos syna, kterého prohlásil pro jistotu za duševně chorého, musí být všem jasné, že u jeho věrných oddaných už nejde jen o nějakou dočasnou iluzi, nýbrž o trvalou absenci zdravého úsudku a elementárních mravních bariér. Nikdy nepodlehnout iluzi, není v lidských silách, ale je v nich něco jiného: nedat se iluzí rozdrtit a neskončit tak jako rafinovaně recyklovaný druhotný odpad.

Babiš podrobuje drsné kritice způsob transformace společnosti po roce 1989, i když z něj profitoval mírou více než vrchovatou. Ostatně, kdyby mu to tady u nás tehdy nevyhovovalo, tak by třeba zůstal v Maroku anebo doma na Slovensku. Jeho zpětné projekce a hraběcí rady, ale i drsné spekulativní soudy jsou jen pečlivě dávkovanou potravou jeho služebnictvu a jeho voličům. Znáte to: to oni před ním byli ti blbci a gauneři, až musel přijít brouk pytlík (v modelu Jánošíka) a udělat v tom Česku konečně pořádek.

Agilní předlistopadoví práskači všeho druhu se mu houfně hlásí do služby (pokud v ní už dávno nejsou) a vedou s sebou i své nástupce a potomky. Ostatní oligarchové (jeho kumpáni) si pečlivě střeží své zájmy i dobytá území. Optimisté si myslí, že žijí nejlepší časy, ale realisticky uvažující soudní lidé mají z jejich hurá povinného optimismu oprávněné obavy, které je vedou spíše k pesimismu a někdy až ke skepsi. Není divu. Ty jásavé projevy plné sebechvály a oslav nekonečných „úspěchů“ nám něco připomínají. Ta podobnost babišismu a husákismu není nijak náhodná. Svět se změnil, jiný je i způsob komunikace, ale samotný princip klamu a vábení sirén zůstal stejný. Bývalí soudruzi to mají zadřené pod kůží. Jsou posedlí sami sebou, svým úspěchem, i tím, jak snadno se ostatní vzdávají a jásavě se přidávají do kolaborujících houfů.

Historie by měla být učitelkou života. A to i ta nedávná. Ale tou učitelkou života je i přítomnost, která z té minulosti vychází. Učitelkou života je život sám. To vše však může upadnout vniveč, pokud absentuje důkladné vzdělání a trvalé vzdělávání se (základní předpoklad schopnosti kritického myšlení), ale i inspirace v rodině a přirozených komunitách. To nelze žádnou televizní estrádou nahradit, ani selfíčky z Čapáku či tweety sebevědomých zbrojnošů z Chodova či z lánské obory. Ohlupování davů je disciplína, která má v postsovětském prostoru velmi dobré podhoubí. Stačí ji jenom patřičně podpořit a člověk se někdy ani nestačí divit. Ze svobody k nesvobodě to nebývá tak daleko, ta hranice je vlastně velmi křehká. I pragmatismus by měl mít své limity a přirozené zábrany. Jinými slovy: je lépe něco se ctí ztratit než s hanbou získat. Takže sorry jako a čau lidi…To je tedy úroveň, a k tomu ještě ku.da sem a ku.da tam. Zemský ráj to napohled, alebo také volačo…

 

publikováno: 10. 10. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Výročí s devítkou a statečnost nemnohých

Připomínám jedno malé výročí velké statečnosti. V roce 1939 nás zaplavila vlna rudých praporů s polámanými kříži. Národ byl zdeptán, sražen na kolena a zklamán marnými nadějemi na pomoc zvenčí. A v tuto dobu …

Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …

Nobelovky mluví o nás

Udělení Nobelových cen prozrazuje i jistou logiku dnešního uvažování o tom, čím se lidstvo má zabývat a čím trpí. Letošní výsledky ukazují, že zájem lidstva míří k: evoluci kosmu a jeho objevování (cena za …

Pochybovat před prezidentem?

Na prezidenta Masaryka vzpomíná Sylva Macharová (vedoucí naší první ošetřovatelské školy v letech 1923–1931). Její pochybování před prezidentem o vlastních slabých silách může dnes někomu znít až bizarně. Vždyť bereme už za …

Werich „hysterický“ dávno před Gretou?

Víte, my můžeme kácet lesy, je-li to bezprostředně nutné. Je ale čas zkoncovat s jejich ničením! Lesy naříkají pod sekyrou, doupat divoké zvěře ubývá, hnízda ptáků osiřují.   Řeky se …

Kdo jste byl, Mistře, a co po Vás přemenujem?

Náš patron medu a dětinskosti se jednou v Německu vzepřel zaběhlé mašinérii produkce pro místní babitschky. Jedna z nich mu na koncert přinesla dokonce zlatou cihlu neznámého původu. Přemluvil producenty, že si natočí …

Keď si už Jánošík nazbíjal, dofrasa s tým všetkým

Praktici života udávají tón a zažívají velkolepé žně. Jejich guru jim ukazuje, kam až lze posouvat hranice vkusu a studu, respektive nevkusu a nestudu. Od chvíle, kdy vyšlo najevo, že mu prošel i únos …