Divadlo má s dalšími věcmi udržovat jakousi kontinuitu duchovního života země a tím znovu a znovu oživovat, obnovovat a kultivovat samotnou identitu národního společenství.
To samozřejmě neplatí jenom o divadle, to platí i o filmu, výtvarném umění a o dalších uměleckých žánrech.
Společnost se skrz tyto žánry, byť třeba menšinové, stává skutečně sama sebou, jsou to nástroje její sebereflexe a sebeosvobozování.
A ty menšiny, které tím žijí, možná budou jednou určovat osud většin, nebo jim aspoň nastaví jakási měřítka, dodají impulzy, uvedou cosi do pohybu.
Ale především jsou to nástroje jakéhosi sebeuvědomění celé společnosti.
***
Divadlo podle Havla, Praha 2012.
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 5. 11. 2019