K tomu tu přece jsme

Těšit se ze života a přijímat sám sebe je umění. V Kulhavém poutníkovi Josefa Čapka má tuto konkrétní podobu (PH):

„Ale odkud jsem , není mi známo. (…) Paměť mám dobrou, pamatuji se na všechno až po své nejčasnější dětství, na léta učení, na svá povolání (neboť neměl jsem jen jedno), na celé to curriculum vitae, na to všechno, až kam má paměť sahá. Ale nejsem si nikterak jist, že tak, jak jsem, čím jsem sobě sám, jsem odněkud, z nějakého určitého a pojmenovatelného místa vyšel. Přírodě, byla-li to jedině ona, která mne postavila na tuto cestu, není, jak se ujišťuje, jedinec skoro ničím, prospěch a udržení druhu vším. Šlo jí o druh, nikoliv o mne. (…)

Vždyť je to v zásadě sériová výroba, co ta příroda při svých nevyčerpatelných zásobách živé hmoty a svých miliónech let času dělá; jen toho jedince tak zhruba přiteše, a teď jdi a dodělej se a starej se o sebe sám. (…) … vyhýbavá tajemnost a zpupnost téhle veliké nejistoty mne občas provokují. (…)

Ba ne: těším se cele ze života, jsem si příliš vědom rozkoše prožívat život na sobě a skrze sebe. K tomu tu přece jsme. Dělám v tom opravdu, co mohu. Jsem maximalistou, kterému i málo stačí. Jsem rád, jak tady jdeme, že svítí slunce, ale líbí se mi to také v podmraku. A líbí se mi, když stromy dostávají nové listí, a i když je pak v podzimu zlaté a rudé shazují. Vždycky tu něco je, vždycky je ve všem všechno – Znáte tohle?

Hlaď vodní šedá v dálku rozlitá,
volavka krouží jíním stříbřitá.

Na hrázi stojím, oči si rukou stíně,
Dívám se tiše po krajině. (Li-Tai-Pe)“

***

J. Čapek, Kulhavý poutník (Co jsem na světě uviděl), Československý spisovatel, Praha 1967.

publikováno: 26. 12. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Mamonu, nebo republice? Nebudeš sloužit dvěma pánům, nebudeš ve střetu…

Prastaré pravidlo znají vzdělaní lidé. Nevadí, že ho neznají nevzdělanci s tituly i bez nich. Profesor Jan Kysela z Právnické fakulty UK k tomu pravil: „Platí schéma, které najdete v tisíciletých dějinách politického myšlení, které …

Ústavní soud a my mezi Evropou a divokým Východem

Babišovi advokáti, tedy Miloš Zeman a poslanci politické divize Agrofertu, neuspěli u Ústavního soudu se svými námitkami vůči zákonné normě, která upravuje problematiku střetu zájmů. Andrej Babiš druhý den emotivně …

Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …