B.P.: Znáte se s některými venkovany blíž? Spřátelil jste se tady?
V.F.: Jsou pastevci, které znám a jezdím za nimi, s jazykem je trochu problém, ale domluvíme se (rusky a tak), ale jejich vztahy jsou úplně jiné než u nás. U nás ráno vstanete, řeknete manželce dobré ráno, jak se máš, to u nich ne. Když mu řeknete dobré ráno, jste divní. Vždyť večer jste šla spát, jste v té rodině pořád, tak proč bychom se zdravili. Ráno začneme tam, kde jsme včera skončili. Večer jsme si šili botu, tak ráno vstaneme a došijeme si tu botu. Dodneška mi to dělá problém. Když tam jsem dýl, tak druhý den stejně řeknu zase ahoj a on jen kouká a netuší, proč jsem to řekl, protože ahoj jsem už řekl, když jsem přišel a na shledanou řeknu, až budu odjíždět.

publikováno: 27. 5. 2012