Ke kritice, přesně mluveno, má právo jen ten, kdo se narodil k obdivu a k uctíváni a byl v nich zklamán a zrazen. Kde není tohoto vnitřního dramatu, kde nepředcházelo, tam všude vyzní kritika na piano a mělce. Kritik musí býti hluboce přesvědčen o tom, že pro lidi nejdůležitější otázkou jest, koho uctívati, a že všechen nepokoj, hoře a trud lidstva jest v tom, že se nemůže o tom dohodnouti. Koho ctíti právem? Jak ho poznati? Jak nebýti podveden? Jak učiniti, abys neobětoval nejvzáčnější, co máš a můžeš dát, ďáblu místo bohu?<
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 13. 5. 2014
13. 5. 2014
NEJNOVĚJŠÍ články
Rozčarování z demokracie
Naše demokracie nevzkvétá. Kdysi jsem opatrně psal, že je ve střední Evropě demokracie unavená, později vyčerpaná. …
Chybějící hlasy i nuance debaty o Blízkém východě
Při citelném napětí, které vnesl výbuch násilí na Blízkém východě i do londýnských ulic, londýnská Metropolitní …
Mé první zklamání po Listopadu 1989: školství (3)
„Všechno, co si nepamatuju“[1] V přípravě na maturitu se pak bohužel koncentrovalo vše ono negativní …
Nedejme si vnutit nesprávný úhel pohledu
Už dávno v jedné Uhdeho hře říká jedna z nejzajímavějších postav, Starý Vrba: Nezáleží na tom, co …
Kohoutova dramoleta čili Opožděný Sex
Dral se na veřejnost těžce jako každá provokace Pavla Kohouta. Nikdo z účastníků prvního uvedení na …
Mé první zklamání po Listopadu 1989: školství (2)
Glasnosť a přestavba & sametová revoluce. Mohli za to učitelé? O značných problémech výuky se vědělo …
Jak se slaví demokracie
NIKDY mě po roce 1989 nenapadlo, že se bude jednou chodit k pamětní desce na Národní …
Mé první zklamání po Listopadu 1989: školství (1)
Memorování, biflování, recitování, maximálně drilování… a za if (někdy) nesmí být will Svá očekávání od listopadu …