„Co jsi mi udělala na oběd, panenko?“ zeptal se jako každého odpoledne. „Škubánky, panáčku,“ odpověděla a postavila před něj plný talíř. Motala se kolem dřezu, ale po očku přihlížela, jak se v tom nimrá. „Víš, já dnes nějak nemám hlad,“ řekl konečně a talíř od sebe odsunul. „No, já to taky nemohla. Ale říkala jsem si, že ty bys to možná sněd. Tak to spláchnem do záchodu,“ řekla. Otočil se k ní, zašklebil se jí do tváře, a oba se rozesmáli jako blázni. Z bytečku v hokejce – jak lidé říkali jejich zakřivenému činžáku – sjeli výtahem dolů, pospíšili si z mírného svahu až k rušné křižovatce, nechali projet automobily do Těšína, obešli pumpu, a za ní šli pořád dál,