Každá kniha napsaná terapeutem nám spolu s druhem analýzy, již praktikuje, otevírá pohled na jeho vlastní zápas tváří v tvář životu. Už jenom psaní knihy poukazuje na jistou falešnost situace pacient versus terapeut. Tím, že terapeut rozšiřuje pole svého vlivu o pedagogické působení, pokradmu ozřejmuje touhu, že by nejraději upustil od zbytečné role lékaře, do které byl vtlačen. Každý den sice opakuje pacientům starou pravdu, že se musí vyléčit sami, ve skutečnosti však seznam jeho pacientů narůstá děsivou rychlostí den po dni, takže někdy musí jako lékař sám vyhledat jiného lékaře. Mnozí terapeuti představují stejně politováníhodný a zkroušený vzorek lidstva jako pacienti, kteří si přišli pro pomoc. Mnoho z nich si spletlo legitimní přijetí role se zřeknutím vlastního života, s