Odpočívali jsme pod korunou obrovitého blahovičníku. Já tam prchl před poledním žárem, ale Gerry jen přišel na pokec. Jako rodilý Australan si z těch devětatřiceti stupňů ve stínu nic nedělal. Rozvalený na pískovcovém balvanu upíjel z plechovky australského plzeňského. Po každém doušku potáhl z vlastnoručně ubalené, sukovité cigarety. Do koruny stromu vypouštěl kolečka nasládlého dýmu. Prosakovala větvemi a řídkým listovím. Podíval jsem se za nimi, ale neudělalo mi to dobře. Už tehdá, když jsem v Sydney poprvé došlápl na australskou půdu, mne z hloubky toho tmavě modrého nebe popadla závrať. To mi zůstalo. Teď jsem si lil na hlavu vodu z plastového kanystru, a jak mi stékala po tváři, zachytával jsem ji do úst. Věděl jsem, že dřív, než skončí poledn�

publikováno: 20. 5. 2015