Soucit je normální, je samozřejmý. Je dokázáno, že ostatní tvorové i zvířata mají soucit. To jenom odcizený a zotročený člověk necítí soucit s bolestí jiných bytostí, tak se stává pod-tvorem či dokonce ne-tvorem. Soucit neboli empatie jsou zprávy o přijetí „druhého“, ať jde o menšiny, různé kultury, o ženy, o děti, o zemi, kterou společně obýváme. Uznání druhého je náročný a bolestný proces: tím se politika lidských práv dostává do vyššího patra, empatií se rozšiřuje a prohlubuje.