Podzim postupoval, dny se krátily, vlahých večerů ubývalo. Když se pobyt spolupacientek z pavilonu u brány chýlil ke konci, napadlo je oslavit to v sobotu večer na diskotéce v Broďáku. Prý si mne tam na vozíku odvezou jako pánský doprovod. Statná Bohuna byla zhruba v mém věku a do léčebny jezdila s úpornými bolestmi páteře, o patnáct let mladší Hanka si tu rehabilitovala zpřelámané rameno a stejně stará Iva, nápadná krasavice, vypadla před sedmi lety z třetího patra a všechny kosti měla komplikovaně sešroubované. Já už v té době chůzi s protézou zvládal, ale tři kilometry k Broďáku bych neušel, a tak jsem umělou nohu nechal raději doma, aby mi při jízdě na vozíku nepřekážela.

Vyrazili jsme za setmění, vybaveni baterkami čelovkami. Ženské se za vozíkem střídaly, přičemž

publikováno: 27. 7. 2015