V době zklidnění debaty nad uprchlickou otázkou, kdy se začíná přemýšlet o konkrétních řešeních konkrétních problémů, se mnozí snaží rozlišovat, kteří z lidí, jež přicházejí do Evropy, pomoc skutečně potřebují a kteří nejsou „skutečně potřební“. Slovo „skutečně“ z rejstříku zdravého rozumu má ale v tomto případě podivnou pachuť, která nejde zcela dohromady s tradicí pohostinnosti a poskytování útočiště, která je vlastní evropské civilizaci, jíž se dnes mnozí tak hlasitě dovolávají. Jak ukazuje Hérodotos, historik řecko-perských válek, součástí této tradice je totiž jednak právo na anonymitu, jednak možnost očištění. Z Hérodotova vyprávění o nesmírně bohatém lýdském králi Kroisovi si nejspíše pamatujeme jeho rozhodnutí zahájit válku proti Persii, založené na věštbě, která mu předpovídala, že překročí-li řeku Halys, zničí velkou říši. Bohužel