Po dlouhé době jsem slyšel ruštinu odjinud, než z mediálních výstupů kremelského obludária. Je to pozoruhodné, jak jinak zní ten jazyk z úst lidí. Krotkov i Koval četli své básně a rozmlouvali o všeličems v Táboře, Praze, Havlíčkově Brodě a Černošicích na začátku října. Kdo chtěl, mohl si povšimnout, že jejich svědectví o zemi a lidu, který dnes vede válku s Ukrajinou a za Assada, je docela jinak postaveno, než mediální politologicko-ekonomická zkratka. Krotkovovy básně jsou dokonce ještě kratší, než zkratka, ale mají vytříbené jádro. Kovalova poezie zase skýtá mnohem více požitku a zábavy, než rádoby vtipné komentáře. Oběma je společná zvláštní ironie, která není bez radosti. Posuďte sami.

publikováno: 22. 10. 2015