Když jsem se z hodovní síně ubíral do tanečního sálu, znovu jsem přistoupil k oknu. Vedlo do nádvoří paláce. Naskytl se mi tam pohled stejně nenadálý a ohromující jako zjevení polární záře na krásném petrohradském nebi, byť v jiném smyslu. Zimní palác má hlavní nádvoří ve tvaru čtverce podobně jako Louvre. Během plesu se celý prostor poznenáhlu zalidnil. Nebe zvolna světlalo, jasně se hlásil den. Ten zamlklý, strnulý zástup, který se dal takříkajíc uhranout nádherným palácem svého vladaře a s nesmělou úctou, ale i živočišnou poživačností hltal odlesky panského hodokvasu, ten dav oněmělý údivem ve mně vyvolal radostný pocit. Konečně jsem v Rusku nalezl dav. Dole bylo vidět jen masu lidí, ani píď země mezi nimi neprosvitla, jak se tlačili. Co s

publikováno: 7. 2. 2016