Gala byla mou učitelkou od doby našeho pobytu v Málaze. Odhalila mi princip radosti. Naučila mě také, jaký význam má reálnost každé věci. Naučila mě, jak se oblékat, jak sestoupit po schodech, aniž bych šestatřicetkrát upadl, jak pořád neztrácet peníze, jak nevykašlat až na strop kůstku z kuřete, která mi zaskočila, jak poznat své nepřátele. Také mě naučila „zákonu proporce“, který ve mně dřímal. Byla Andělem Rovnováhy, předchůdcem mého klasicismu. Aniž jsem přitom ztratil osobnost, zbavil jsem se obtížné, sterilní a zaprášené tyranie symptomů a tiků, tiků, tiků. Cítil jsem, že se stávám pánem nové a stále vědomější prudkosti svých činů. A pokud kuřecí ků

publikováno: 24. 7. 2016