Když jsem si před rokem domlouval práci v manufaktuře na recyklaci elektroodpadu, nebyla to „z nouze ctnost“, byl to záměr. Ne snad, že bych se v té době zrovna cítil na nějakou hodně kvalifikovanou práci, přeci jen ještě doznívala depresivní fáze mé nemoci, ale nabídek pohodlného sezení a čtení knížek někde na vrátnici bylo pro osoby se zdravotním postižením více než dost. Také jsem o tom samozřejmě uvažoval, ale když se ke mně dostala nabídka práce ve firmě Rosomák a syn (krátce poté, co jsem shlédl skvělý dokumentární film Rosomáci, přízraky severu!), cítil jsem, že je to v danou chvíli pro mě to pravé. Sáhnout si na skutečnou manuální práci a sáhnout si na ni pořádně a dlouhodobě (samozřejmě jsem