Vždycky jsem si natíral boty krémem, ale nikdy jsem je neleštil. Nechával jsem jim tento „přírodní výzor“. Kromě vojny. Tam se vše muselo řádně blýskat. Mám hezkou vzpomínku na své vojenské mundúry. Při jednom mém „odchodu“ z vojenské katedry (po tom posledním) jsem veškerou výstroj uložil do velkého starého kufru, který jsem s sebou vozil vždy tam, kam jsem se stěhoval. Trvalo to hezkých pár let. Nebyl jsem schopen znovu do těch kasáren zajít a všechnu tu výbavu slušně vrátit. Pršely upomínky, výhrůžky. Nedbal jsem. Až jednoho dne jsem se přece jenom odhodlal a do kasáren zašel. Původní skladník mezitím zemřel, jak jsem se dověděl od toho nového, taky už notně vysloužilého. Začal jsem vytahovat z kufru ponožky, košile, tílka… Skladník unaveně mávl rukou:

publikováno: 9. 7. 2017