Obracet se k vystaveným dílům nebo předneseným básním jako události mě přivedl obdiv symposiím sókratovským, která se nescházela jen v Athénách, ale pozděj i v medicejské Florencii a scházejí se i jinde u dobrých hostitelů. Tuto tradici nespojuje jenom setkání nad důležitou událostí a přátelské řeči lidí velice různorodých nad vínem a vodou. Někdo to má a měl vždycky za luxus, bez kterého se dá dobře žít, ale my od sókratiků i apoštolů víme, že slovem jdoucím k podstatě věcí se neživí nic menšího, než lidská duše a víno, že k tomu „potěšuje srdce člověka“. Aristotelés, když vymezoval přirozené místo každému jsoucnu shledal, že dřevo plave na vodě, kdežto kámen chce až na dno, ovšem přirozené místo člověka je na symposiu. To proto, že na symp�

publikováno: 16. 7. 2017