Je pozoruhodné, jak se o dnes kdekdo zaklíná tím, že se vlastně nakonec nic nestane, že se Babiše nynější trestní stíhání vůbec nedotkne. Připomíná mi to jaro a léto roku 1989. Dost lidí (např. v podniku, kde jsem pracoval) tehdy dávalo najevo přesvědčení, že ať se děje co se děje, tady, v Česku se stejně nemůže nic změnit. Pozoruhodné bylo, že čím měli moji tehdejší kolegové vyšší postavení (trošku vyšší, s papaláši jsem se nestýkal), tím to dělali horlivěji. Jako by si to malounko přáli. Nebyli to přitom žádní vyslovení normalizační kariéristé. Jen si dlouhým úsilím vybudovali jakž takž pohodlné kafkovské doupě. Nebylo nic moc: ale vůbec by je nepotěšilo, kdyby jim ho najednou někdo zboural.

Vzpomněl jsem si na ně, kdy

publikováno: 17. 8. 2017