Není moc potěšující, že kdybychom z kultury 20. století vyškrtli ty, kdo se na kratší nebo delší dobu s hydrou (kominismu pozn.red) spustili, zbyla by jen hrstka nacistů, fašistů, náboženských věřících a autentických demokratů. Knihy posledně jmenovaných autorů by se vešly do středně velké knihovny. Ideálu intelektuála tak, jak ho formuloval Julien Benda ve „Zradě vzdělanců“, dostála jen zanedbatelná hrstka myslitelů, ačkoli k prohlédnutí podvodu stačila intelektuální poctivost a neotupené smysly. Jak jsou tyto vlastnosti vzácné, patří k dalším důležitým informacím, za něž vděčíme hydře. Ztráta prestiže, jíž jsou intelektuálové stiženi, je tudíž z valné části zasloužená. Neschopnost odolat kouzlu poslání, u nekritických intelektuálů nedílná součást výbavy, vrhá bohužel temný stín i na filosofy, spisovatele, básníky, umělce a ostatní učence,