Vyprávěl mi jednou Martin Jirous krásnou příhodu z Valdic. Jeden odsouzený ukradl vychovateli aršík známek, které obratem proměnil na nějaké peníze na přilepšenou. Jenomže se to zjistilo a vyšetřovalo se. Byl dotazován taky jakýsi kriminálník, kterému se říkalo „Osada“ (taky pamatuju tuto přezdívku, u několika lidí z trampského prostředí). A na milého Osadu uhodili: „A to vám nebylo divné, že XY najednou kupuje dražší čaje a že víc utrácí než jindy?“ – „Víte, vod tý doby, co sem ho viděl vypít minimax, se nedivím ničemu,“ uzavřel Osada klidným hlasem. Argumentuju v některých facebookových debatách svým instinktem, resp. intuicí, kterou pokládám za argument řádný, logický i filosoficky správný. Ne tak někteří diskutující. Je mi vytýkáno, že se nechám ovlivnit „pocity“, ale