Lekce, kterou západním společnostem udělil průběh a vyústění poslední finanční krize, nás měla donutit znovu zauvažovat nad fenoménem nerovnosti. Ta už se neskrývá pod povrchem statistik a globálních trendů, její všudypřítomnost totiž bije do očí. Místo kritiky poměrů, pro něž v současném světě přestal existovat rozumný důvod, mlčky přihlížíme bezprecedentnímu tažení plutokracie, která se chystá znovu přepočítat a vyčíslit náklady, které s sebou nese demokratická vláda. Proč dnešní postideologičtí oligarchové nechtějí mluvit o nerovnosti a namlouvají nám, že nejdůležitější je přece prosperita celku? Jak dlouho ještě bude narůstat kult politicky aktivních boháčů, pro které je rovnost pouhou sentimentální iluzí, která se má omezit na charitu a dobrovolnictví? Mluvit o nerovnosti v 21. století neznamená snít o sociálních utopiích století minulých.