Zdá se, že život společnosti je doslova zahlcen politikou. Jedny volby střídají druhé a veřejný prostor si uzmuly finančně nákladné volební kampaně, které i přes svou virtuálnost vyžadují zapojení poměrně značného množství lidí. Jenže občansky aktivní člověk je téměř na pokraji vyhynutí. Není to nový trend, ústup „člověka“ z politického dění lze pozorovat už dlouho. Čas od času se sice objeví zástupy energií kypících dobrovolníků, kteří nezištně pomáhají tomu či onomu občanskému kandidátovi, ale většinou narážejí na apatii a nezájem oslovovaných a jejich nasazení končí vhozením lístku do urny a odpočinkem „mimo politiku“. Hrstka lidí, kteří v aktivní podpoře kandidáta nebo uskupení vidí smysl, se vždy rozpustí v anonymní množině těch, kteří se schůzím, debatám a agitaci ve volném čase