O rozkoši bez ujímání. Jedním z určujících hybatelů života, jak zvířat, tak lidí, je nesporně rozmnožovací pud. Můžeme ho potlačovat, můžeme mu podlehnout, můžeme jím být zmítáni, můžeme ho zakazovat, vlivu neunikneme. Pro vyznavače celibátu bývá sex větší obsesí než pro průměrného svůdce. Jakékoli společenství, a nejen lidské, ale i stádo, smečka nebo hejno se neobejdou bez jistých pravidel umožňujících soužití. O tom, jak by měl tento soubor zákazů a vzorů vypadat, pojednává část filosofie zvaná etika. Jejím posláním je vymezit rámec, v němž životy probíhají, stanovit pravidla hry, oddělit prostor dovoleného od prostoru zakázaného. Zhruba tak lze nastínit dva předpoklady, z nichž vycházím. Podle evangelia svatého Matouše Ježíš Nazaretský na hoře Olivetské prohlásil: „Slyšeli jste, že říkáno bylo starým: