„Abychom zůstali nepoznáni, založíme spolky a strany; a pak máme učitele přemlouvání, kteří rozdávají umělost potřebnou v shromážděních lidu i před soudem: a tak jednak přemlouváním, jednak násilím dosáhneme toho, abychom mohli beztrestně jít za svým ziskem.“ Platón, Ústava II, 8; s.p. 365d, přeložil F. Novotný Svoboda je jenom možností pravdy, ne její předpokladem. Oslavy výročí čehokoliv se v českém prostředí vyznačují jen rituálním opakováním sebeoslavných rituálů – a téměř vždy vyhýbáním se pravdě. Důležité je přece dojímat se – a pokud by pravda naznačovala, že imaginární „národ“ či „lid“ nebyl v krizích stoprocentně hrdinský a vítězný, nebo, podle potřeby, trpící a tiše vzdorující, musí pokaždé – mnohdy na dlouhá desetiletí – pravda ustoupit do bezpaměti. Odstup třiceti let každá