Očkování nejspíš neuškodí, ale taky nás nespasí

Řekl bych, že očkovací euforie je přehnaná.

Nevěřím moc tomu, že by vakcína, vyvinutá a odzkoušená solidní firmou a schválená věrohodnou mezinárodní institucí, mohla být nebezpečná. A mám osobní zkušenost s řadou očkování, která jsem ve svém životě podstoupil. Nedovedu posoudit, zda a do jaké míry mi každé z nich pomohlo, ale jsem si jistý tím, že mi žádné z nich nikdy a ani trochu neublížilo. Proto ani s tímhle nemám žádný problém.

Taky si myslím, že očkování pomůže: ne že by snad v dohledné době výrazně oslabilo či dokonce vyhladilo pandemii. Ale to není důvod, proč je odmítat: jen důvod, proč do něj nevkládat falešné naděje.

Vadí mi však odporná ideologie dnešního establishmentu, jeho epidemiologické a hygienické legie a jeho žurnalistické klaky.

Hesla jsou: roušky, rozestupy, izolace – a ovšem i očkování. Je málo sporné, že tyto věci samy o sobě mohou nákazu brzdit. Zaráží mne jen dvojí. Namlouvají lidem (trošku přeháním, ale ne moc): když to všechno budete dodržovat, neumřete. A zrcadlově: pokud snad náhodou zrovna umíráte, je to jen proto, vy lajdáci, že jste naše přísná opatření nedodržovali. Když tohle vykládá lékař vážně nemocnému pacientovi, je mi líto, zasloužil by nakopat. Pokud to lidem vykládá politik, zaslouží si to dvojnásob. A hlavně aby ho už nikdo a za žádných okolností nevolil.

Z toho neplyne, že všechna opatření, která jsou nyní veřejnosti ukládána, je třeba šmahem odmítnout nebo že očkování by se mělo sabotovat. Musíme jen vždy znovu a pečlivě zvažovat, co a do jaké míry máme dodržovat. S ohledem na to, jak nás dodržování toho či onoho promění.

Jsou tu v podstatě dva projekty: každému člověku záleží na tom, aby si dodržováním těch nebo oněch opatření zachránil život. Ale neměl by volky nevolky přispívat k tomu, aby se přitom i jeho přičiněním měnila společnost, v níž žije, v jeden veliký vepřín, v němž budeme jako čuňata zažívat svou nesmrtelnost, ovšemže relativní, protože na konci pobytu ve vepříně je vždycky porážka. A nezapomínejme, pak je tu projekt manažerů vepřína, kteří, zase často volky nevolky, připívají k tomu, aby mašinerie vepřína správně šlapala. Tomu je třeba vzdorovat.

Pokud někdo očekává, že dostane přesný a jasný návod, co má zítra a pozítří udělat, chce toho moc. Hezký sen, který nabudily masové „předcovidové“ demonstrace, skončil. Nebyly k ničemu. Napřed by se měl každý rozhodnout, sám za sebe: co je pro mne ještě únosné přijmout, a co je třeba za všech okolností odmítnout. Bez toho nás žádné očkování nespasí.

Forum 24

publikováno: 16. 1. 2021

Datum publikace:
16. 1. 2021
Autor článku:
Bohumil Doležal

NEJNOVĚJŠÍ články


Rozčarování z demokracie

Naše demokracie nevzkvétá. Kdysi jsem opatrně psal, že je ve střední Evropě demokracie unavená, později vyčerpaná. …

Chybějící hlasy i nuance debaty o Blízkém východě

Při citelném napětí, které vnesl výbuch násilí na Blízkém východě i do londýnských ulic, londýnská Metropolitní …

Mé první zklamání po Listopadu 1989: školství (3)

„Všechno, co si nepamatuju“[1] V přípravě na maturitu se pak bohužel koncentrovalo vše ono negativní …

Nedejme si vnutit nesprávný úhel pohledu

Už dávno v jedné Uhdeho hře říká jedna z nejzajímavějších postav, Starý Vrba: Nezáleží na tom, co …

Kohoutova dramoleta čili Opožděný Sex

Dral se na veřejnost těžce jako každá provokace Pavla Kohouta. Nikdo z účastníků prvního uvedení na …

Mé první zklamání po Listopadu 1989: školství (2)

Glasnosť a přestavba & sametová revoluce. Mohli za to učitelé? O značných problémech výuky se vědělo …

Jak se slaví demokracie

NIKDY mě po roce 1989 nenapadlo, že se bude jednou chodit k pamětní desce na Národní …

Mé první zklamání po Listopadu 1989: školství (1)

Memorování, biflování, recitování, maximálně drilování… a za if (někdy) nesmí být will Svá očekávání od listopadu …