Během sobotního korunovačního dopoledne jsem strávil jistý čas v hloučku umírněných a v mezích zákona protestujících britských republikánů na Trafalgarském náměstí. Mohu-li podat nějakou zprávu, měřeno hloubkou jejich rozhořčení či hořkosti, má to britská monarchie i dům Windsorů ještě pár generací, možná i století, jisté. Sedmapadesátiletá Jane Smeethová z Londýna třímala v rukou transparent požadující konec monarchie pevně a se zřejmým odhodláním. O cestě k volené hlavě státu však měla představy stejně mlhavé jako londýnské počasí. „Referendum?“ ptám se zvědavě. „To by záleželo,“ odpoví a přešlápne rozpačitě z nohy na nohu. „Tony Blair jako prezident?“ „Ne, to ne,“ odvětí bez váhání. „Boris Johnson ,for president’?“ „To už vůbec ne,“ podívá se na mě, jako bych byl agent provokatér. Kolem demonstrantů