Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky:

Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného byla vložena do jeho duše potřeba uctívat. Každý máme své životní podmínky a jeho životní potřebou bylo mít vedle sebe věci, k nimž by se mohl dívat vzhůru. Získali jste Dohalského, jestliže jste se dotkli jeho živé fantasie a jeho smyslu pro krásu a jestliže jste ho dovedli přesvědčit, že cíl, za kterým jdete, stojí za to. Pak tento hrabě, Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic…, muž s mohutnou postavou husitského zemana a s duší odbojného českého šlechtice, sloužil lidem a věcem bez myšlenek na sebe a tak oddaně jako nikdo jiný. A pák vás potkalo to nejlepší, co může potkat tvořícího člověka, totiž že jste měli vedle sebe někoho, koho zklamat byste se styděli a jehož představě jste musili vyhovět, nechtěli-li jste ponížit sami sebe. Za tuto inspiraci, které se dostalo mnohým z nás, věčné díky.

Šli jsme letní loukou, byl konec srpna, a Dohalský recitoval svou zamilovanou Šrámkovu báseň o podzimu, která končí: a přes rameno se nám dívá stín. Kdo z nás – tenkrát tušil, že přes rameno se mu opravdu dívá stín. A stín a vrchol jeho politické činnosti přišly současně a smrt a čin přišly také spolu. Muselo to tak být. To je zákonitý osud, který vyplývá z charakteru. Dohalský nezemřel náhodou, jako voják, který vyhledává seč, také neumírá náhodou. Přišla válka, přišlo smrtelné ohrožení našeho národa, bylo vidět dobro a zlo, a Dohalský, ihned bez rozmýšlení šel šlechticky sloužit. Jak by byl tento člověk, který po celý život toužil po velkém činu, jak by byl teď mohl zůstat stranou? Nyní politika a hrdinství musily jít společně. A to byla jeho chvíle, chvíle čtenáře českých dějin. Událo se to podle klasických pravidel tragedie: když se rozvilo plně všechno, co v něm vždycky bylo, když definitivně se nalézá – my ho ztrácíme.

Není možno vzpomínat na něj a nevzpomínat na život, na krásu. A tak tedy, Zdeňku, vzpomínám na Vaše Domažlice, na Vaši chodskou chůvu – u Vás člověk jaksi předem mohl uhádnout, že jste měl chodskou chůvu z rodu Příbkova – na verše a na všechno, co bylo – letní les vedle letní řeky – dívčí tváře – zvuk houslí ve tmě – a jak jste vždycky citovával: „pro jedno ano ne se bít“ a jak jste to potom opravdu udělal a jak jste si zvolil jedno slavné ano a jedno statečné ne. A potom úzká, špinavá brána smrti. Zdenku, sbohem.

***

Převzato z knihy Z. Hazdry, J. Plachého a J. Rajlicha Modrá krev (nakladatelství Tváře, 2019).

Více o Z. Bořku-Dohalském zde.

publikováno: 12. 2. 2020

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Nadávky, žvanění a řev na zemi a internetu vystřídá dědictví ticha

„Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví“ (Mt 5,5). Výraz „tiší“… znamená doslova klidný, mírný, laskavý a nenásilný. Tichost se projevuje ve chvíli konfliktu, kdy je vidět reakce na nějakou …

Zeman dělá na Peroutku, na Peroutku dál…

Přítomnost gratuluje České republice k prezidentovi, jehož slovní průjmy – „bonmoty“ – mezi okny, stojí už občany víc než veškerá podpora nezávislých časopisů dohromady! Bodejť by zbylo na Peroutku, když se …

Bezcitní onemocní, uzdraví se zas jen citem

Bezcitnost k zvířatům, která jíme, se nemenší. Většina výkrmen připomíná sterilnější koncentráky. Zvířat chovaných k lidské obživě je na zemi 700 miliónů tun (lidí 300 miliónů a divokých jen 100 miliónů tun podle …

Mamonu, nebo republice? Nebudeš sloužit dvěma pánům, nebudeš ve střetu…

Prastaré pravidlo znají vzdělaní lidé. Nevadí, že ho neznají nevzdělanci s tituly i bez nich. Profesor Jan Kysela z Právnické fakulty UK k tomu pravil: „Platí schéma, které najdete v tisíciletých dějinách politického myšlení, které …

Ústavní soud a my mezi Evropou a divokým Východem

Babišovi advokáti, tedy Miloš Zeman a poslanci politické divize Agrofertu, neuspěli u Ústavního soudu se svými námitkami vůči zákonné normě, která upravuje problematiku střetu zájmů. Andrej Babiš druhý den emotivně …

Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …