Pavlína Havlová: Vy jste svou původní představu nového volebního systému nedávno poupravil. V čem je Váš dnešní koncept Demokracie 2.1 jiný?

Karel Janeček: V mém původním návrhu antikorupčního systému pro Českou republiku byly dvoumandátové obvody, dva hlasy a jeden hlas minusový. Myšlenka Demokracie 2.1 je stará přesně dva roky. V tomto volebním systému je novou a klíčovou věcí takzvaný efekt více hlasů, kdy má každý volič více hlasů, než je vyhrávajících mandátů. V případě politické aplikace tedy máme dvoumandátové obvody a čtyři plusové hlasy. Minusový hlas je také dobrá věc, která pomůže očistit společnost, ale efekt více hlasů je ještě o řád jinde. Uvědomil jsem si, že se jedná o univerzální a totální upgrade demokracie, proto verze 2.1.

P.H.: Minusový hlas jste úplně zavrhl?

K.J.: Ten není v žádném případě zahozen. Konkrétně pro Českou republiku odhaduji, že velmi dobrá verze Demokracie 2.1 jsou dvoumandátové obvody, čtyři hlasy a jeden minusový. Nemusí být dva, polovina k plusovým je ale horní hranice. Může být i jeden ze čtyř, anebo nemusí být žádný. Je to opce, která je užitečná. Ale nejdůležitější pro Demokracii 2.1 je efekt více hlasů, to opakuju stále dokola, tak snad se to do veřejnosti dostane.

P.H.: Výsledným efektem je, že bude spokojená většina?

K.J.: Je pak větší podpora konsenzu. Ale nejen to. Důležité je, že efekt více hlasů umožňuje snižovat nevýhodu demokratických stran, které si skutečně konkurují, vůči stranám extremistickým, populistickým nebo jinak manipulativním.

P.H.: Nebude ale pak to stranické spektrum příliš šedivé?

K.J.: To určitě ne, pozor. Konsenzus v demokratickém spektru neznamená šeď. Abych vysvětlil, v čem je ta síla. Vezměme si například extremistickou stranu a jejího voliče. Takový volič má dva hlasy, které využije pro dva kandidáty extremistické strany. A jelikož vůbec není otevřený konsenzu, tak své další dva hlasy nevyužije. Zato demokratický volič, ten bude ochoten použít všechny čtyři hlasy. Co to přináší? Že člověk volí svoji nejlepší volbu a může být ochoten zvolit i volbu druhou. Lidé by už nemuseli volit nejmenší zlo, jak je tomu dnes. Mohli by volit malou stranu anebo kandidáta, o němž si myslí, že nemá moc šanci. Lidé by další hlasy využili na to, co je podle nich důležité pro rovnováhu politického systému. Takže tady není nic, co by motivovalo k šedivé průměrnosti.

P.H.: Systém parlamentních stran bude fungovat dál beze změny. Změní se jenom počet hlasů pro voliče?

K.J.: Budou dvoumandátové obvody. To je první velká změna, která byla už v tom původním návrhu. Není to většinový systém jako například v Británii nebo Spojených státech, kde v každém obvodu vyhrává jeden. To není dobré, protože se pak dost často děje, že jsou jenom dvě strany. Dále se volí osobnosti, to je další změna. Volič bude mít na výběr třeba 21 kandidátů, ale může jich být samozřejmě i víc. Budou dvoumandátové obvody, takže každá strana bude nominovat buď jednoho, nebo dva kandidáty. Tady je dobré si všimnout, že to je výhoda pro menší strany: aby si dva kandidáti nekonkurovali, tak mohou nominovat jenom jednoho a tento kandidát pak může sbírat třetí a čtvrté hlasy. Jinak je to ale nadále systém s politickými stranami, jež nominují své kandidáty. Případně může být i nezávislý kandidát, v tomto smyslu je to podobné senátním volbám.

P.H.: Jak bude vypadat výsledné složení parlamentu? Kolik stran se do něj podle Vás nakonec dostane?

K.J.: Mohu jenom odhadovat. To se samozřejmě musí vyzkoušet. Jsou tam dva efekty, které vnímám. První efekt je většinový. Jsou to dva mandáty. Není to tak, že by to byl poměrný systém, kdy každá strana dostane v parlamentu x procent. Většinový efekt dává jisté plus velkým stranám se širokou podporou. Tento efekt nahrává jedné nebo dvěma velkým stranám, které by se mohly stát ještě o něco větší a mohly by posílit. Což je na jednu stranu výhoda například pro účely sestavení vlády. Ale není to tak, že by byl jeden mandát a že by vyhrál jenom jeden člověk, byl stranický systém a vládla jedna strana, jako je tomu třeba v Británii nebo ve Státech.To také funguje, ale špatně. Takže větší strany možná o něco posílí. Ale zároveň, jak jsem řekl tu úvahu předtím, hodně lidí svůj třetí, čtvrtý hlas může dát kandidátovi menší strany. To znamená, že v některých obvodech i menší strana, která má v součtu dvě, tři procenta a do parlamentu se vůbec nedostane, bude mít několik obvodů, kde bude mít svého výherce. Extremistické strany tady ovšem dost dobře nemají šanci, protože nebudou sbírat ty třetí a čtvrté hlasy demokratických voličů – to je ta výhoda. Výhodu mají demokratické, konsenzuální strany. Takže logicky z toho vyplývá, že s velkou pravděpodobností jedna nebo dvě velké strany ještě o něco posílí, ale zároveň tam bude víc menších stran. V parlamentu jich pak nebude jenom šest, ale třeba devět nebo deset s tím, že ty menší strany tam budou mít jen pár zástupců. Z demokratického pohledu to tady ještě nebylo! Já to vidím jako obrovskou výhodu. V parlamentu bude jistá síla k sestavení vlády, ale zároveň tam bude konkurence, která jim bude moct něco říkat a tepat do nich. Abych tu úvahu dokončil – nemůže se samozřejmě stát, aby pak součet byl větší než jedna, když větší strany posílí a menší taky. Protože ty průměrné strany se buď zvětší anebo se hodně zmenší. Příkladem budou komunisti. Ti ne že by zmizeli, ale určitě oslabí.

P.H.: Dostat do politiky slušné lidi se ale stejně nepodaří hned, to půjde až s jistým zpožděním?

K.J.: Nebude to se zpožděním. Určitě ne. Představte si, že máte svůj obvod, kde máte těch 21 kandidátů a vy můžete 4 vybrat. Jsou to menší obvody, není to tak anonymní a vybíráte konkrétního člověka. Lidé nějaký odhad mít budou, i když nebudou vědět přesně. Neříkám, že to bude perfektní, ale bude to kvalitativní změna oproti tomu současnosti. Protože je potřeba si uvědomit, jak je to teď: anonymní kandidátní listina, kam si politické strany schovají ty největší lotry. Normální volič s tím stejně nic neudělá, kroužkování je na to slabé, a tak je volič donucený se skřípěním zubů vybrat jednu stranu.

P.H.: Cožpak se ti lotři budou sami eliminovat?

K.J.: Samozřejmě, že i v systému Demokracie 2.1 si politická strana může dát na kandidátní listinu mezi ty dva kandidáty nějakého lotra –aletím odradí mnoho voličů, což je velký posun. Jsem přesvědčen, že je před námi období fungující demokracie, a že přestane platit to, co řekl Winston Churchill, že demokracie je nejhorší společenský systém, kromě těch ostatních, co jsme už vyzkoušeli.Je logické, že fungování demokracie se zásadně zlepší. Důležité je, že ten systém nespadne, aniž by si toho nikdo nepovšiml – a to je výhoda. Lidé o tom budou vědět, budou očekávat změny a budou si přát změny, což je další faktor, který proceszměnyurychlí. Nejen v České republice dosáhneme toho, že lidé, kteří budou řídit společnost, budou kvalitativně posunuti jinam. Neříkám, že budouihned všichni ideální, ale ten výběr bude výrazně kvalitnější.

P.H.: Co to konkrétně přinese?

K.J.: Zlepší zákonů. Ale nejen to. Lidé budou mít lepší vzory. Průšvih dnešní demokracie je v tom, že už nadále není možné, aby si běžný člověk při slově poslanec pomalu neodplivl. Potřebujeme, aby lidé měli respekt k těm, co společnost řídí. A ti aby ji řídili proto, že to mají jako poslání nebo jako službu. Taky za to ale musí být dobře placení, protože chtít po nich, aby to dělali zadarmo, je nesmysl. Věřím, že toho se dosáhne. Protože systém Demokracie 2.1 je logicky nastavený tak, že víc podporuje ty, kteří se snaží dělat politiku jako službu, a méně ty, kteří to dělají pro svůj vlastní krátkodobý prospěch.

P.H.: Je Váš systém aplikovatelný i na prezidentské volby?

K.J.: Ano, samozřejmě. Aplikace pro prezidentské volbyvypadátak, že na jeden mandát (je jeden výherce)můžekaždý volič dát dva hlasy. Pamatuji si, že když byly prezidentské volby, tak spousta lidí argumentovala: no já bych chtěl tohoto kandidáta, ale radši holt volím Schwarzenberga, jen aby měl Zeman konkurenci. Tohle odpadne. Lidé budou mít dva hlasy, takže jeden dají třeba Schwarzenbergovi a druhý dají někomu dalšímu. Je také pravděpodobné, že budevíc kandidátů. Je dost lidí, kteří do toho nejdou právě proto, že by měli malou šanci. Stávající systém je opravdu špatný. Takhle bude víc lidí spokojeno prostě proto, že kromě první volby bude mít i druhou. Z globálního pohledu, vezmeme-li třeba volby evropského prezidenta, tak Demokracie 2.1 je jako ušitá obzvlášť pro situaci, kdy jsou různé státy a různé názory a konflikty a kdy je dobré najít kandidáta, který je konsenzuálnější.

P.H.: Vy věříte v sílu vůle většiny?

K.J.: Ne. Já věřím v rovnou příležitost. Aby měl každý stejnou šanci a stejné právo. Není to tak, že by měla rozhodovat většina v tom smyslu, že většina rozhodla ano/ne. Měli by rozhodovat zároveň lidé, kteří jsou kvalifikovaní a kteří vědí, co dělají. Toho chceme dosáhnout. Zdálo by se, že to je nemožné, ale ono to je možné právě díky efektu více hlasů.

P.H.: Tak tedy spoléháte na to, že voliči budou zodpovědní?

K.J.: Nespoléhám vůbec na nic! Tam není žádný předpoklad. Voliči vůbec nemusí být zodpovědní. Voliči ať si jsou, jací jsou.

P.H.: Lidé ale mohou být nerozhodní. Možná ani nebudou chtít rozdělovat ty další hlasy?

K.J.: To nevadí. Ti co neví, tak ať je klidně nepoužívají, to je pouze možnost navíc pro ty zodpovědnější a aktivnější. Tím, že lidé mají více hlasů, tak je to víc baví. Je to hra. Myslím, že to budelidízajímat a budou zodpovědnější apriori. Ten systém je k tomu bude přitahovat. Tohle už máme odzkoušené. Nejen v New Yorku, ale dělali jsme volby například v Říčanech. Ale i kdybychom předpokládali, že lidé budou úplně stejně pasivní jako dneska, tak pořád je to velké zlepšení. Protože i když hodně lidí svoje další hlasy nevyužije, tak tady bude vždy část voličů, jež tu politickou situaci sleduje, zajímá se a je zodpovědná. I kdyby jich bylo jenom 21 procent, tak tím, že budou mít větší sílu (co říct), tak se jakoby zdvojnásobí jejich počet. To je zásadní zlepšení. Jinak mohu říct, že naše data z předvolebních výzkumů před dvěma a půl lety ukazují, že šedesát procent lidí by využilo více než pouze dva hlasy.

P.H.: Jak vypadá nepolitická aplikace Demokracie 2.1?

K.J.: Město nebo obec dá na výběr z projektů a lidé pro ně hlasují. Zadavatel zároveň vidí, kde je minusový hlas, takže se dozví i spoustu informací. Není pro něj užitečný jenom výsledek volby, ale i zpětná analýza toho, co si lidé přejí a co by ta obec mohla udělat jinak. Dělali jsme i aplikace v jedné z největších českých bank. Lidi to skutečně baví, to není teorie, to je fakt.

P.H.: Kde nacházíte partnery, kteří Vašim vizím rozumějí? Jsou to kolegové, matematici, akademická obec?

K.J.: Akademická obec, ano. Já jsem to vymyslel v květnu 2013 a pak jsem to před rokem a půl přednášel na Cambridge. Tam bylo dost lidí, kteří tomu velmi rozuměli. A dneska tomu rozumí třebaexperti ze Stanfordu. A z Carnegie Mellon University…

P.H.: Ale v České republice?

K.J.: I v České republice jsou lidé, kteří tomu rozumějí. Máme tady už hodně nepolitických aplikací. Více než dvacet obcí používá Demokracii 2.1, velmi aktivní jsou například již zmíněné Říčany, s nimiž máme dvouletou smlouvu. Ovšem negativita v České republice dosáhuje olbřímích rozměrů. Jsou tu lidé, kteří jsou naprosto neracionální, ničemu nerozumí, plácajínesmysly a jsou apriori protivšemu. A to je, řekl bych, dost otravné.

P.H.: Lidé spatřují demokracii hlavně v tom, že mohou mluvit, a tak se snaží mluvit do všeho.

K.J.: Ona demokracie je v tom, že člověk mluví. Ale mluví o tom, čemu rozumí!

P.H.: Vy osobně se chcete nějak politicky angažovat?

K.J.: Já jsem vždycky říkal, že nebudu zakládat politické strany, nic takového. Jeden čas jsem uvažoval o tom, že bych kandidoval na prezidenta České republiky, ale od toho jsem upustil.

P.H.: Na čem u nás stojí zavedení Vašeho systému do praxe?

K.J.: Tady to stojí samozřejmě na politicích. Je jasné, že změnit volební systém není v zájmu většiny politiků. Ti, co jsou dnes u moci, ačkoliv jsou tam taky dobří lidé, takta horší většina si nechce vypustit vlastní rybník. Neudělají to dobrovolně jako hezký dárek pro společnost. Musí k tomu být dotlačeni. A dotlačeni k tomu mohou být jedině tak, že si ten systém budou lidé přát. Klíčové proto je získat podporu lidí.

P.H.: Takže na to jdete zespoda?

K.J.: Já bych řekl spíš ze strany. Ono je to zespoda i shora zároveň. Klíčové je ukázat výsledky nepolitických aplikací. To už se děje v obcích i v zahraničí. Je úžasné, že jsme byli pozváni, abychom radili ohledně voleb tuniskému parlamentu. Je super, že Tunisko by mohlo mít jako první země politické volby podle Demokracie 2.1. To je velká šance.

P.H.: Za jak dlouho budete vědět, že to vyjde?

K.J.: Tak zhruba za roka půl. Tunisko je jediná země, kde arabské jaro dopadlo úspěšně. Ještě neměli krajské volby, budou teprve vytvářet krajskou samosprávu. Takže tam vidím velké šance. No, a když budeme mít nepolitické aplikace, které ukáží efektivitu Demokracie 2.1, a zároveň už budeme mít i politickou aplikaci, tak to budou pro rozumného Čecha takové argumenty, že si to bude přát také. Takže to bude cesta zespodu, ale i shora, protože někteří naši politici jsou také rozumní.

P.H.: Dá se Váš systém použít i v případě, že společnost má problém a na výběr má pouze dvě možnosti?

K.J.: Pokud je na výběr ze dvou možností, tak tomu Demokracie 2.1 nepomůže. Demokracie 2.1 je klíčová v tom, že máte víc možností. To je myslím pro společnost důležité. Když je na výběr buď hop anebo trop, tak to už znamená, že něco bylo špatně.

P.H.: V tom vidíte také pokrok, že se lidé naučí vidět ne jenom černobíle?

K.J.: Ano, přesně tak. Dnešní společnost je rozpolcená a my potřebujeme víc konsenzu. Potřebujeme, aby se lidé uměli na politické scéně lépe dohodnout.

P.H.: Lidé většinou čekají na nějakou konkrétní změnu, která přijde zvenčí. Změna přitom může přijít od lidí samotných, a právě k tomu jim dává Váš systém řekněme inspiraci?

K.J.: Inspiraci, to je to správné slovo. Já to vidím tak, že se blížíme zlomovému okamžiku, kdy se společenský systém radikálně změní a Demokracie 2.1 bude skvělý nástroj, který tomu pomůže. A že dál bude měnit vědomí lidí. Já jsem opravdu přesvědčen o tom, že v horizontu let budeme žít v úplně jiném světě. Poprvé v historii jenám to umožněno, i díky internetu a moderním technologiím.

P.H.: Vždyť se ale stále mezi sebou neumíme domluvit, technickému pokroku navzdory.

K.J.: No právě! Ale teď už je to jenom na nás! I kdyby se lidé před tisíci lety sebelépe chtěli domluvit, tak společnost stejně nemohla fungovat, protože nebyl dostatek materiálních prostředků. Pouze úzká skupina lidí mohla žít v luxusu a ostatní museli dřít. Vždycky by někdo měl hlad, a když má někdo hlad, tak bude válčit. Takže ta společnost nemohla žít v konsenzu, ono to fyzicky nešlo. Ale teď poprvé díky technologiím, které to umožňují, můžeme jako lidé žít v konsenzu. Já vnímám, že v horizontu let většina lidí bude mít k druhému minimálně respekt,i když ne přímo přátelství. Ale věřím, že i přátelství bude víc. Dnešní politici nejsou vzorem. Kdy jste slyšela politika mluvit o tom, že by lidé měli být víc přátelští a že by si mohli pomáhat? Politiky a politické systémy považuji za špunt brzdící rozvoj společnosti.

P.H.: Nebrzdí nás spíš ta technika? Nedeformuje nás jako lidi? Čteme i píšeme méně…

K.J.: To je otázka. Pokud by to tak mělo být a měla nás technika deformovat, tak by přestaly objevy a ustal by pokrok. Technika by začala chátrat. Je v tom jistá rovnováha. Já se například přiznám, že pomalu neumím psát, ale na druhou stranu dělám spoustu jiných věcí. Technika nám umožňuje rozvíjet se zase v jiných oblastech. I hraní virtuálních her přináší jistou kreativitu.

P.H.: Vy kromě toho, že se snažíte zlepšit stávající politický systém, tak také dáváte nemalou část svých prostředků na rozvoj vědy. Ve vědě ale není nikdy jisté, zda výzkum přinese očekávané výsledky. Nevadí Vám sázet na něco takhle nejistého?

K.J.: Nic není o jistotách. Svět je plný nejistot a to je dobře. Čím víc neznámých, tím víc možností. Vědu a výzkum považuji za jednu z nejdůležitějších oblastí lidské činnosti. Říkám tím, že věřím, že je dobré a správné vědu podporovat. Je také potřeba motivovat lidi k tomu, aby se snažili konkurovat světu.

P.H.: I já se snažím malou částkou podporovat různé obecně prospěšné společnosti. Má to smysl? Není to zbytečná kapka v moři?

K.J.: To je vlastně hlasování. Člověk tím říká, co vidí jako důležité. Někam posílá energii a to je určitě správné. Já věřím, že dospějeme k tomu, že lidé si budou sami posílat peníze tam, kde si myslí, že to je nejdůležitější. To je aplikace přímé vůle člověka. Věřím například v daňovou asignaci. Že by lidé vybírali na to, co považují za důležité, a stát by přerozděloval méně.

P.H.: Jak vidíte budoucnost České republiky?

K.J.: Myslím, že Česká republika a Praha budou mít v budoucnosti velký význam. Nejen proto, že jsme v centru Evropy, ale jsou tu i extrémně chytří lidé. Máme být na co hrdi a jako stát můžeme ve světě opravdu hodně znamenat. Čeština je nádherný a mimořádně bohatý jazyk. To samo o sobě něco znamená, protože jazyk formuje a ovlivňuje lidské myšlení. Ale zase na druhou stranu jsem v některých věcech docela zklamaný. Můjzávěr proto je, že se snažím řešit demokraciicelosvětově, ne pouze u nás.

P.H.: Co považujete v dnešním proměnlivém světě za neměnné?

K.J.: Co se nemění pro mě, to jsou základní hodnoty. Klíčovou hodnotou je pro mě osobní svoboda. Té by měl mít každý co nejvíce. Vnímám nebezpečnou tendenci omezovat ji, a že je potřeba tohle hlídat. No a hodnotou je pro mě i spravedlnost. Nespravedlnosti jsem nesnášel už od dětství. A také jsem došel k tomu, že hodnota je být co nejpravdivější. Dneska to vidím jako mnohem důležitější než dřív. Samozřejmě, že člověk standardně nelže, ale…

P.H.: A když tu pravdu jenom neřekne nahlas?

K.J.: Tak to je, myslím, v pořádku. Protože člověk nemůže vždyříkat všechno,co si myslí,to nedává smysl. A hlavně ten druhý člověk to třeba ani nechce slyšet. A zároveň, i když je něco pravda, tak to nemusí být úplně praktické a vhodné. Takže říkat všechno, to určitě ne. Ale nelhat, to je moje zásada. A nemanipulovat. Pokud se někdo snaží vychytrale manipulovat, tak to je skoro jako lež.

P.H.: Zkušenosti asi hrají ve Vašem životě také důležitou roli?

K.J.: Moje zkušenosti byly uvědomit si sílu racionálního myšlení a stát si za svým. Vědět, jak jít za svým, když jsme krachli a prodělali peníze. Tyhle stresové situace, to byly zkušenosti, které člověka v jistém smyslu posilují. No a takové moje nejdůležitější zkušenosti jsou ty osobní. Uvědomění si, že člověk může prožívat lásku. Vztah k člověku, to je ten nejkrásnější pocit. A zároveň je nesmírně důležité přátelství. Mít lidi, se kterými je člověk rád.

P.H: Máte hodně přátel?

K.J.: Hodně kamarádů, výjimečných přátel několik.

P.H.: Tak ať se Vám v těch přátelských vztazích i v novém vztahu manželském šťastně daří.

Připraveno 10.6.2015