Nemám tím na mysli onu zušlechtěnou, nebeskou radost, jež je plodem Ducha svatého, rovněž ne radost, o které umírněně a jemně hovoří „mužové ducha“ a jež působí poněkud fádně a nakysle jako euforie neškodného, vyrovnaného, ale též vitálně slabšího člověka. Nikoliv, mám na mysli smích, opravdový smích, který se rozléhá, kdy se smíchy prohýbáme a podle okolností se dokonce plácáme do stehen, kdy při smíchu slzíme; smích, který doprovází okořeněné nebo hloupé vtipy a při němž je člověk nepochybně trochu dětský a dětinský. Mám na mysli smích, který není moc hlubokomyslný a který sobě i jiným popuzeně zazlívají lidé povýšení a zaměření na svou důstojnost. Tento smích mám na mysli. Lze i na toto téma provést úvahu? Ale ano, a dok

publikováno: 14. 2. 2016