Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil svět, když kapli v Areně opustil. Pravdivost maleb způsobila, že lidé „venku“ byli jen stíny, nevýrazní, nicotní, beze smyslu. Když jsem nedávno vyšel z výstavy Bohuslava Reynka v Kutné Hoře, připomněla se mi Zrzavého vzpomínka.

Ponořit se do Reynkova světa působí jako očistná lázeň pro duši. Nevelké, většinou barevné grafiky se dělí podle dvou témat. Prvním je venkov, týž venkov, který zidealizoval a zmonumentalizoval Josef Lada: někdy z okna, ale i dál za humny; stromy, větve, dvůr, domácí zvířata, vrata, kus zdi, chlév. Druhým tématem jsou biblické děje, novozákonní, řidčeji starozákonní: Ukřižování, Pieta, Narození, Marnotratný syn, Slepý Tobiáš, Job. Ta dvě témata mezi sebou prostupují, takže děvče otevírající vrata se podobá Panně Marii, a naopak marnotratný syn pase jezedovské vepříky. Je to všechno velmi prosté, ale ta ustavičná přítomnost obou témat vyvolává zvláštní napětí. To vyjadřuje i název výstavy Co zemí jest, a co již není. Také poezie a grafika se u Reynka prostupují tak, že nevíme, kde co začíná a končí. Všechno se to ale děje bez gest, střídmě, v tichu soustředění.

Dovedu si to představit: mám před očima starého pána, seděl na stoličce u plotny (bylo sychravo), obklopen kočkami a popelem. Do kloubnaté ruky se mu vešla destička, cosi na ní šťoural. Tak jsme ho ode dveří zahlédli, když jsme Bohuslava Reynka v roce 1967 do Petrkova přišli navštívit.

„Co je bez chvění, není pevné,“ věděl dobře Vladimír Holan. Snad i proto si vyvzdoroval v 70. letech nežádoucího Reynka jako ilustrátora svých básní. Při návratu z Reynkovy výstavy v Kutné Hoře jsem si kladl otázku, proč je jeho poselství tak silné.

Odpověď jsem si půjčil z fiktivního rozhovoru, kterým se kdysi Zrzavý obracel ke Giottovi: „Vím to: víra, láska a bezmezná pokora jsou tajemstvím tvého umění a moci. Měl bys to říci dnešním malířům, že k umění není potřeba uměti malovati, ale věřiti a horoucně milovati.“

S blížící se metropolí jsem se ale ještě ptal: Uslyšíme ten tichý hlas ve světě hlučných gest a prestižních soutěží?

Masarykovo nádraží přišlo dřív, než jsem si stačil odpovědět.


David Bartoň doporučuje jako dárek k Vánocům Výtvarnou čítanku V.S.

publikováno: 8. 12. 2019

Profilový obrázek

Václav Sokol

Výtvarník /

NEJNOVĚJŠÍ články


Epidemie 2020: Někdo za to může

O původu epidemie se ve zprávách objevují velice zajímavé a důležité články – věrohodné i nevěrohodné. Otázka vzniku …

Měli jsme se nadmíru dobře a vůbec jsme si toho nevážili

Co dobrého nám krize přinese a co nového se díky ní naučíme? Zeptali jsme se …

Náhlá smrt zdravotní sestry. Příčina a viníci známi.

Je první mediálně prezentovanou obětí koronaviru z řad zdravotníků. Sestra z Thomayerovy nemocnice v Praze, věk …

Kolik pravdy obsahuje dezinformace?

Není to obyčejná lež, je mnohem horší, protože obsahuje kousky pravdy. Pokud na ni narazíte, …

Milion chvilek pro Andreje Babiše

Andrej Babiš pronesl v pondělí večer k národu projev opravdu profesionální. Neřekl nic, všechny pochválil a nikoho se …

Průšvih, talenty donašečů a jejich život v Čechách

Autor libreta k Prodané nevěstě, mimořádně talentovaný, avšak morálně „desintegrovný“ český literát a politik Karel Sabina …

Pijte SAVO, zdraví přijde samo!

Přísloví praví, čistota půl zdraví. Nic se však nemá přehánět včetně hygieny, jak nás školí …

Vůdce si chystá blahořečení?

Při posledních dvou mediálních vystoupeních našeho pana premiéra v režii jeho marketingového týmu jsem si vzpomněl …