Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil svět, když kapli v Areně opustil. Pravdivost maleb způsobila, že lidé „venku“ byli jen stíny, nevýrazní, nicotní, beze smyslu. Když jsem nedávno vyšel z výstavy Bohuslava Reynka v Kutné Hoře, připomněla se mi Zrzavého vzpomínka.

Ponořit se do Reynkova světa působí jako očistná lázeň pro duši. Nevelké, většinou barevné grafiky se dělí podle dvou témat. Prvním je venkov, týž venkov, který zidealizoval a zmonumentalizoval Josef Lada: někdy z okna, ale i dál za humny; stromy, větve, dvůr, domácí zvířata, vrata, kus zdi, chlév. Druhým tématem jsou biblické děje, novozákonní, řidčeji starozákonní: Ukřižování, Pieta, Narození, Marnotratný syn, Slepý Tobiáš, Job. Ta dvě témata mezi sebou pr

publikováno: 8. 12. 2019