Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. A třeba šoupálek krátkoprstý je tak podobný šoupálkovi dlouhoprstému, že se nejsnáze pozná po hlase. Oslovit jednovaječná dvojčata patřičnými jmény si vyžaduje notnou dávku pozorovatelského talentu. Spatřit rozdíl mezi osobně užitečným a obecně prospěšným je pěkný duševní výkon. Odlišit prospěšné od škodlivého je ještě náročnější. Dokonce i krása a ošklivost nejsou tak jednoznačně vymezeny, jak bychom si tajně přáli. Orientovat se v záplavě protichůdných zvěstí, když nic nevíme o úmyslech jejích autorů, už je úkol přesahující lidské síly. Pozornost je věc nadmíru vzácná a je třeba pečlivě zvažovat, čemu ji věnujeme. Plýtvat soustředěním na záležitosti nepodstatné má za následek většinou znechucení, rodnou matku nihilismu.

Nepříjemného pocitu ztracenosti se lze vcelku jednoduše zbavit soustředěnou pozorností na jeden předmět, a kupodivu není rozhodující jaký, pokud jeho znalost nepatří k společenským povinnostem. Existují lidé, kteří strávili léta pozorováním metru čtverečního na své zahradě. Námaha se vyplatila, vytěžili z toho poklady v podobě popisu neuvěřitelně složitých vztahů mezi hmyzem zde žijícím. Pro vězně může být pozorování pavouka na okně cely obranou proti pádu do deprese. Právě díky trpělivému úsilí astrofyziků, paleontologů, archeologů, historiků, geologů, přírodovědců a ostatních vědců z pomocných oborů se svět v posledních sto letech neslýchaně zvětšil navzdory hloupému klišé o neustále se zmenšující planetě. To, že je možné určitou vzdálenost překonat rychleji, ještě neznamená, že obyvatelé sousedních měst mají k sobě blíž. Často tomu bývá přesně naopak.

Jakmile se v něčem obstojně vyznáme, ať už je to včelařství, astrofyzika, literatura, fotografie, ovocnářství, chovatelství, numismatika, nebo rybářství, získáme mřížku umožňující orientaci i v oborech, které s předmětem našeho vlastního zájmu nikterak nesouvisejí. Jakákoli lidská činnost vyžadující dlouhou průpravu, hluboký zájem, trpělivost a soustředění se projeví nadhledem. Trpělivé leštění taburetu z týkového dřeva má podobné účinky jako pravidelná meditace. Solidní znalost čehokoli vede ke zjemňování zraku, pochopení souvislostí, uvědomění si důležitosti nuancí a nepostradatelnosti stupňů.  Jakékoli téma je v podstatě nevyčerpatelné a právě toto zjištění téměř automaticky vede k pochopení důležitosti hranic vlastních i obecných. Výsledky bádání ve zcela odtažitých oborech nám přinášejí něco víc než informace o věci samotné. Dávají nám také možnost se skromným dílem podílet na úžasném dobrodružství poznání.

Jakmile pochopíme, jak probíhá jeden proces, je lehčí pochopit proces odlišný, protože dokonce i fenomény delší než lidský život mají celou řadu rysů společných. K pochopení, že některá pravidla platí nejen v oborech sousedních, ale i v neskonale vzdálených, zbývá už jen krok, který není obtížné učinit. Hlubší znalost tvoří dokonce i jakousi ochrannou vrstvu. Podvést prvotřídního truhláře je daleko obtížnější než třeba úředníka, jenž si vydělává na živobytí otiskováním razítek na předtištěné formuláře.

Pozorování ptáků obvykle začíná, jako většina opravdových zájmů, už v útlém věku. V tomto ohledu není rozdíl mezi vášnivým přírodovědcem, chemikem, astronomem nebo čtenářem. Zkušený ornitolog vstřebal tak velký objem informací, že ptáka bezpečně pozná, aniž je schopen popsat, jak k závěru došel. Stačí, aby ho viděl se mihnout, a automaticky mu naskočí jméno, často i latinsky. Jeho mozek totiž vyhodnotil siluetu, barvu, let, prostředí, sezónu a všechny ostatní nasbírané vědomosti. Zkušenosti se časem zhodnocují. Nepracuje pouze zrak, ale v součinnosti s ním také sluch, protože 75 % pozorování se dělá ušima. Slyšené se pak rovná viděnému a ve spolupráci s pamětí je riziko omylu redukováno na minimum.

Člověk, který se začne věnovat birdwatchingu teprve na stará kolena, nemá sebemenší šanci zpoždění dohnat. Roky chození přírodou s dalekohledem na krku nelze nahradit ani pílí, natož zápalem. Co je ztraceno, je ztraceno, čas nelze vrátit a nezbývá než se s tím smířit. To neznamená, že novopečenému ptákomilovi jsou procházky přírodou k ničemu. Nejprve si musí své zpoždění uvědomit a teprve pak se s ním může pustit do křížku. Sebelítost a komplex méněcennosti představují zbytečnou zátěž, kterou je třeba co nejrychleji odhodit, aby mohl začít na nové zálibě pěstovat postřeh, paměť a výdrž. A smířit se s tím, že se bez cizí pomoci neobejde. Ornitologie je týmová práce, jsou věci, které z knih vyčíst nelze.

Výhody a přednosti mládí jsou zjevné a nepochybné, stejně jako jeho nedostatky a omezení. Nelze po dvacetiletém člověku chtít, aby se objem jeho zkušeností rovnal objemu padesátiletého odborníka. Desetiletí vybrušování rozlišovací schopnosti se zkrátka nedají utajit. Rozlišovací schopnost by se měla s přibývajícím věkem zvětšovat.

Reklamní kanceláře si s neomylným citem vybraly z 60. let právě ty nejstupidnější slogany ke zvýšení prodejnosti předmětů většinou zbytečných, často dokonce škodlivých. Není se co divit, když polovinu světové populace tvoří lidé pod třicet let, o nedospělých starcích neschopných udržet své city pod kontrolou raději nemluvě. Slabomyslné výzvy k špatně pochopené spontánnosti, vábení na barvotiskovou exotiku, zneužívání slova svoboda v kontextech, v nichž toto slovo ztrácí význam, výzvy k překračování hranic bez ohledu na to, zda se jedná o hranice přirozené, nebo uměle vytvořené, brnkání na nejprimitivnější pudy a sklony, zjevná neschopnost odlišit autoritu zaslouženou od nezasloužené a demontáž jakéhokoli závanu odpovědnosti mají předvídatelný následek: pocity nelibosti a znechucení vedoucí často k různým závislostem, případně k rozpadu osobnosti. Jestli něco budovatelé konzumní společnosti dovedli k dokonalosti, pak je to kamufláž. Spokojenost zákazníka, jež je oficiálním cílem výrobců a prodejců, je často pouhým kšeftováním s jedy v lákavém balení. Dokonce ani komunismus neudělal spolupachatele z tolika lidí a nedotáhl spolupráci na sebeničení k takové dokonalosti.

Hluboké psychologické sondy jsou k poznání souseda či spolupracovníka zbytečné, v běžném provozu bohatě stačí si zjistit, nač kdo upírá pozornost, respektive čemu věnuje čas, jenž mu je přírodou vyměřen. A k tomu dnes stačí naslouchat řečem, které lidé bezostyšně vykřikují do telefonů všude, kde se naše cesty kříží.

Masaryk byl podstatně lepší prezident než všichni, co přišli po něm, což stále ještě neznamená, že byl neomylný a bezchybný. Kulty jsou špatné nikoli podle toho, kdo je předmětem uctívání, ale protože to jsou kulty neboli rezignace na kritické uvažování. „Tatíčkování“ splývá s kultem osobnosti i v případě, kdy je uctívaná osobnost přesným opakem Stalina. Kult mládí si v ničem nezadá s kultem stáří a jejich nesmyslnost je patrná už na třetí pohled. I starý blbec je pouze mladý blbec, který zestárl. Broušení si kritického ducha na Masarykových slabostech nebo omylech má pro změnu nepříjemnou pachuť mravního absolutismu. Nikdo není dokonalý, budiž, ale stupnice lidských kvalit existuje navzdory bytostem tvrdícím, že soucit si zasluhují dokonce i lidé, kteří se svými činy ze společnosti lidí zásadových vyloučili. Moudrost je nedosažitelný cíl, ani to není důvod, proč se k němu klopýtavě nepřibližovat. Člověk bez vady nás z rovnováhy nevyvede ani v budoucnu, ale odlišit člověka lepšího od horšího zvládne i duch zcela průměrný.

Neustálé matení pojmů je úmorné i tehdy, když se jedná o matení neúmyslné, způsobené pouhou neznalostí nebo prostou neobratností.  Co s člověkem, i když je tím člověkem žena, která nedokáže odlišit koketování od obtěžování, výchovné plácnutí od týrání, ironicky vyjádřený obdiv od urážky? Ani militantní feministky nemají co kibicovat ženám do toho, jakou z ženských rolí si vyberou. Pokud některé samičky z nějakého soukromého důvodu chtějí předvádět vnady, natřásat se před slintajícími samci nebo si nechat platit za ukojení sexuálního nedostatku, je to stále jenom jedna z ženských možností. Měli bychom předky velebit za to, že si můžeme své neškodné touhy uspokojovat po libosti.  Od toho by zde měly být zákony a nepsaná pravidla, aby postihovaly ty, kdo překračují normy soužití, proti nimž protestují jen puritáni a fundamentalisté. Tam, kde existuje oboustranná dohoda a nedochází k újmě, je lépe ponechat sklonům volný průběh. Nic není odpudivějšího a trestuhodnějšího než pasák, který násilím přinutil dívku k prostituci. Tvrdit, že žena nemá právo disponovat svým tělem, je pouze o chlup méně nechutné.

Také schopnost rozeznat rozdíl mezi vlastenectvím, nacionalismem a šovinismem se očividně vytrácí, ale po zkušenostech z minulého století už z toho nelze obvinit demagoga. Jednotlivá slova slouží k popisu zlomku reality, synonyma v podstatě neexistují, každé slovo má svůj vlastní, často nepatrně odlišný význam. Možnost plastičtějších popisů nezmizela, pouze řada spoluobčanů se neobtěžovala se s nimi seznámit. Jestliže někdo nerozezná, v čem se od sebe liší sebeúcta od sebestřednosti, a nečiní rozdíl mezi činností dobrovolnou a vynucenou, bezděky se proměňuje v protivníka, jemuž je nezbytné čelit, i když nepostrádá zásluhy a kvality.

Také nářky nad mizením duchovního rozměru lidské existence jsou nepodložené. Nikdy v minulosti neměl člověk na vybranou z tak široké nabídky různých spiritualit. Každý se může zakuklit do přesvědčení, jež mu vyhovuje. Dokonce má možnost se uchýlit do některé ze závislostí, schovat pod přístřešek módních trendů. Vždyť i na nihilismus lze reagovat dle vlastní libosti či libovůle. Člověk může propadnout znechucení, nebo z něj vytřískat tučný zisk. Případně se vydat na dlouhou, nepohodlnou a satisfakci neslibující cestu odhazování zbytečných zavazadel. Sám žasnu, kolik lidí si po ní dosud zatvrzele vykračuje.

Na závěr: patrně neexistuje lidská činnost, jež by se bez odlišování stupňů obešla. Kupodivu to platí i v oblasti tak specifické, jako je skepse. Věřit bez důkazů se konečně stalo diskvalifikující hanbou, pochybovat tak zarputile, až pochybnost skončí rezignací na hledání pravdy, je pouze druhým neméně dehonestujícím extrémem.

 

 

publikováno: 22. 2. 2020

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ články


Průšvih, talenty donašečů a jejich život v Čechách

Autor libreta k Prodané nevěstě, mimořádně talentovaný, avšak morálně „desintegrovný“ český literát a politik Karel Sabina …

Pijte SAVO, zdraví přijde samo!

Přísloví praví, čistota půl zdraví. Nic se však nemá přehánět včetně hygieny, jak nás školí …

Vůdce si chystá blahořečení?

Při posledních dvou mediálních vystoupeních našeho pana premiéra v režii jeho marketingového týmu jsem si vzpomněl …

Vláda hyeny, lichváře a lokajů! Pokloňte se, lidi!

Na první pohled to vypadá, že je vláda jen zmatená z bezprecedentní situace současné koronavirové pandemie. …

Stát jako věřitel poslední instance

Významný ekonomický expert uvádí v rozhovoru pro HN: Stát musí hrát roli věřitele poslední instance, a ne …

Dáme si práci se zvláštnostmi světa, nebo bude po nás?

Světu dominují děje extrémní, neznámé a velmi nepravděpodobné a přes rozkvět lidského poznání bude budoucnost …

Hamáček to zařídí! Muži v červeném si nenechají házet klacky…

Muž v červeném svetru – Hamáček – se zjevil, podobně jako kdysi Gross v maskáčích, a už …

Itálie a celá západní Evropa je hloupá? My a Čína jsme chytří?

Zatímco si natahujeme roušky a podrobujeme se vládním nařízením, která jsou nám nemilá (ale chceme …