„Lidé, ať se ocitnou na jakémkoliv zcestí, příznačnou pro ně bude vždy vzpřímená chůze. Cestami zvláštními, přímo či oklikou, jdou po nich neustále krok za krokem.“ G. Grass
Takže vzpřímeně přecházím parkoviště, čekajíc na přítele, co si šel zakoupit jakousi „maličkost“ do obchoďáku. Kráčím pomalu k budově velikosti hangáru kolem umělých ostrůvků z umělých kamenů se zakrnělými keříky a kolem místa na odpadky vyhozených z aut.
Kráčím po betonové ploše ke dveřím, které mě automaticky vpouštějí do prostoru zvaného SUPERMARKET. Zpestřuji si další čekání pohledem na lidi, co se plouží, většinou zavěšení do vozíku, aby neupadli. Hledám přítele v bludišti regálů a jakýsi obr přede mnou sráží vozíkem zboží, aniž se ohlédne. Volám za ním, zda by to nezvedl, ale on
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 15. 3. 2020
