Pokrok nám nepěkně zestárnul. Dokonce už kapáneček zasmrádá. Obava, že bychom přišli o zábavu, kterou progresisté štědře rozdávají, je ovšem lichá, šesté vymírání se jich rozhodně netýká.
K náboženství pokroku se hlásí politici, odvolávají se na něj myslitelé, upínají se k němu jak novináři, tak jejich čtenáři. Vyhlížení světla na konci tunelu patří k oblíbeným koníčkům cestujících do budoucnosti. Také momentálně nezaměstnaní revolucionáři, pokud se právě nevěnují zametání stop svých zločinů a jejich ospravedlňováním, rádi zapálí svíčku na oltáři pokroku.
Nezadržitelný a historicky podmíněný pokrok už sice pozbyl hodně ze své marxistické vědeckosti, ale jako reference či východisko funguje dosti spolehlivě i nadále. Idea pokroku prosákla až do podvědomí. Stala se samo
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 17. 3. 2020
