O odstranění pomníku maršála Koněva v Praze se za ty dva týdny, co ho odvezli do depozitáře (nikoli do šrotu!), napsalo už hodně a možná je každé další vyjádření nošením dříví do lesa nebo sov do Atén. Všichni zastáváme nějaký světový názor a myslím, že ho ani tolik neformuje dobová ideologie – málokdo totiž není nějaké ideologii či náboženství už od dětství vystaven –, nýbrž v prvé řadě osobní prožitky a zkušenosti. S ideologií či náboženstvím a dějinami na vlastní kůži.
Ale napřed ať promluví básník, jenž se v mých sedmnácti stal mluvčím srpnové generace:
Vím, byla by to chyba plivat na pomníky,
nám zbývá naděje, my byli jsme a budem.
Spasibo bolše, braťja zachvatčiki,
spasibo bolše, nikagdá nězabuděm.
Karel Kryl: Bratříčku, zavírej vr
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 30. 4. 2020
