Byla to pouhá náhoda, že mne moje thajská kamarádka Kančana navštívila v kanceláři na třídě Rámy devátého zrovna o Velikonocích. Jakmile vstoupila, padly její lotosové oči na misku s různobarevnými vejci:
„Co to tady máš? Jak podivuhodný musí být pták, který toto snáší.“
„Musím tě zklamat. Podivuhodné je pouze to, že jsem nebyl líný obyčejná vajíčka obarvit. Víš, to je u nás doma taková tradice. Každý rok o Velikonocích.“
„O čem že to?“
„O Velikonocích. To je u nás nejdůležitější náboženský svátek.“
„Jako třeba výročí narození některého z božstev? Nebo jeho reinkarnace či vstupu do nirvány? Vlastně promiň – vím, že máte Boha jen jednoho.“
„Nejde o Boha, ale o jeho syna. A ani ne tak o jeho reinkarnaci, spíš o inkarnaci, o vtělení v člověka. Tomu
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 26. 5. 2020
