Zaparkoval na konci Veverské Bítýšky. Jeho desetiletá dcera Lenka, plavovlasá holčička s copem, vzala malý batoh, ve kterém měli jídlo a termosku s čajem, podala mu ho a pomohla mu nasadit si ho na záda. Pak se vydali údolím Bílého potoka, nahoru proti proudu.
Byl slunný, avšak chladný podzimní den. Listnaté stromy už byly žlutě zbarvené; zdálo se, že i ony svítí. Všechno bylo projasněné a čiré, včetně vody v potoce.
Potom údolí jakoby ztmavlo – procházeli hájem tvořeným vzrostlými jehličnatými stromy. Lenička si všimla, že táta se občas dívá napravo. Po chvíli řekl: „To není možný, kde je ten dům?! Tady přece byly dva!“
Po cestě přijížděl na mopedu postarší muž v ošuntělém pracovním oblečení. Táta ho zastavil a zeptal se jej, jestli neví, co se stalo s tím druhým domem. Muž vypnul mo
Exkluzivní obsah
PRO ČTENÁŘE PŘÍTOMNOSTI
Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne?
Vstupte do české literární tradice a buďte s námi po celý rok – už od 1 koruny!
Pokud již patříte do klubu čtenářů Přítomnosti,
přihlaste se ZDE.
publikováno: 11. 12. 2020
