„Padni komu padni“ („La justice passe pour tout un chacun“) pobrukují si lidé a moudře pokyvují hlavami všude tam, kde se režimy přinejmenším verbálně hlásí k demokratickým pořádkům. Co si ti námi zvolení politici občas dovolují, je věru nehorázné, opakují rozhořčeně svými představiteli balamucení občané. A mají pravdu: zneužívání moci, obcházení zákona o financování volebních kampaní či „kupčení s vlivem“, jak se hezky francouzsky říká „trafic d´influence“, což jsou hlavní body obžaloby proti bývalému francouzskému prezidentu Nicolasi Sarkozymu, jsou v demokratickém právním státě mezi vážnými zločiny. Člověk – a člověk-právník v první řadě – by možná i řekl, že jsou to ty nejzávažnější: horší než krádež, v níž nějaký rošťák okrade své bližní, ba i o hodně horší snad dokonce