Skutečná lekce ruských dějin je pravým opakem té, která se všeobecně přijímá. Pravá námitka proti bolševictví je pravým protikladem staré námitky proti socialismu. Lidé snad vskutku více nebo méně upustili, aniž věděli proč, od námitky velmi nesprávné, myslím od starého názoru, že komunismus je utopií příliš dobrou pro tento svět; že je to něco velmi krásného a ideálního, co se na neštěstí nemůže přihoditi. Není to, jak odpůrci socialismu říkávali, věc, která může nebo nemůže přijíti za tisíce let, až bude svět dostatečně dobrý. Je to věc, která může přijití docela náhle, protože svět je dostatečně špatný. Ale nevědí, proč může přijití docela náhle. Nevědí, co je špatné. Je to právě to, co pravděpodobné pokládají za dobré. Nebezpečí leží ve všem tom, co mají za nejvíce úctyhodné. Příčina, proč se mohla bolševická diktatura tak náhle a úspěšně uskutečniti v ruských městech, je, v tom, že celá povaha moderních velikých měst je jí mnohem bližší, než si většina lidí uvědomuje. Jinými slovy, kapitalismus a komunismus nejsou vskutku vůbec protiklady. Kapitalismus a komunismus jsou si velmi podobny. Jsou si podobny, protože obojí zahrnuje v sobě pojem neosobní centralisace a ovládání majetku ve velikých masách a na širokých a neurčitých plochách. Věc, která je skutečným protikladem komunismu, není kapitalismus, nýbrž drobný majetek, jaký má malý hospodář nebo malý kupec. Nedá to mnoho práce změniti ohromné zásoby ve státní majetek, je to skoro věcí oficiální formy. Mohlo by státi občanskou válku změniti malé hospodářství ve státní majetek: neboť to znamená zničiti nezávislost a individualism selského stavu.
Vše to bylo ovšem dosti živě osvětleno pozdějšími obdobími ruské revoluce. Trocký a jeho skupina vskutku se obrátili na obyčejný kapitalismus, aby přišel na pomoc novému komunismu. Lenin vskutku řekl s podivuhodnou intelektuální jasností a upřímností: „ Rusko je zase kapitalistickou zemí. “ A sám nebo některý z jeho přátel dodal, domnívám se, tuto nanejvýš významnou větu: „ I kapitalismus je lepší než středověkost. “ Středověkostí myslil starou mravní tradici, jež jde obvykle ruku v ruce se starým náboženstvím, že dům člověkův má býti jeho vlastnictvím a že není nečestným pro hospodáře, jestliže je pyšen na své hospodářství. Aby zničili tento pravý smysl soukromého majetku, majetku, který je vskutku soukromý, obrátili se bolševičtí diktátoři k cizím kapitalistickým a obchodním metodám, cítíce velmi správně, že proti odporu individuálního sedláka bolševictví a velkokapitál jsou na téže straně.
To jest jedna z lekci, které je možno se naučiti od praktického bolševismu na rozdíl od teoretického socialismu. Ale nikdy jsem neviděl, že by noviny kázaly tuto morálku. Nikdy jsem neviděl, že by konservativní noviny varovaly lidi před kapitalismem, protože urovnává cestu pro komunismus. Nikdy jsem neslyšel, že by troubily k útoku proti bankám a bankéřům, a přece, se stanoviska pravého individualismu, banka je mnohem více neosobní nežli Sovět. Nikdy jsem neviděl, že by svolávaly hrom a blesky na velkoobchodníky z důvodu, že obchodní metody nás stále přivádějí blíže k bolševictví. Celá tato stránka otázky jest zanedbávána, protože lidé nedovedou setřásti se sebe starý předválečný způsob myšlení, že socialismus je něco nekonečně ideálního a nekonečně vzdáleného. I když cítí, že se nám blíží v praksi, stále si myslí, že je nás nekonečně vzdálen v teorii. Mohou se ho lekati jako hmotného rozruchu, ale nelekají se ho jako logického závěru. Nevidí, že je velmi blízký jejich běžným představám a ne toliko jejich nočním můrám.
Chci dáti příklad toho, co myslím. Kdykoliv je nebezpečenství stávky ve službě vlakové nebo poštovní, setkáváme se s nekonečným refrénem ve všech orgánech tisku, ale zejména v těch, které se spíše specialisují na denuncování socialismu. Znovu a znovu se praví: „ Obecenstvo má svá práva v této věci, stávkující nemají práva zdržovati obecenstva. “ a tak dále. Všechny protisocialistické noviny se ohánějí tímto argumentem a žádné z protisocialistických novin nevidí, že tento argument vede přímo k socialismu. Jestliže mají dělníci sloužiti pouze obecenstvu, musí býti obecními zřízenci. Pravdou jest, že útvar a systém moderních měst je opravdu velmi socialistický a dokonce velmi komunistický. V jistém smyslu je mnohem snazší a přirozenější užiti o nich teorii komunistických než individualistických. A kapitalistické noviny užívají komunistických teorií. Průmyslová města urazila tři čtvrtiny cesty k socialismu, aniž o tom vědí. A proto jsou takovými nepříjemnými místy. A proto revoluční náraz -nebo stručný coup ďétat mohl v ruských městech přivésti bolševickou tyranii na vrchol moci; proto uvázla na ruském venkově hrozbou občanské války. A proto především naši žurnalisté nejsou nikdy tak slepí k opravdovému bolševickému nebezpečí, jako když křičí dnem i nocí o nebezpečenství bolševismu.
Křičí, jaká to bude ohromná revoluce, která nás pohltí ve strašném systému Trockého. Měli bychom uvažovati o tom, jak malé revoluce je třeba, aby se náš svět změnil ve svět Trockého. Máme již veškeru centralisaci. Máme již komunální mašinérii; jde téměř jen o to, aby byl v hlavním stanu stisknut knoflík nebo otočeno klikou. Není to veliký převrat, jehož je nám se obávati. Je to jemná, neviditelná změna, která by nás měla plniti hrůzou. Slovem, bylo by vskutku snadnější změniti moderní obchodní stát ve stát bolševický než změniti jej ve stát skutečné svobody a majetku. To mají na mysli lidé, když nám praví, že náš ideál svobody a majetku je nemožný. Jestliže je nemožný, není pochyby o tom, co je nevyhnutelné.
G. K. Chesterton, Přítomnost 1925, STR. 182
publikováno: 1. 6. 2021
