Ústava zůstává pro obyvatele této země abstraktním, nic neříkajícím, pojmem. Po 30 letech od pádu režimu řízeného stranou a vládou (v uvedeném pořadí) se jí čas od času „zaklínají“ v televizních debatách (které běžný smrtelník většinou nesleduje) jacísi vědátoři zvoucí se ústavními právníky. Lidé v podstatě nechápou, proč by měli řešit ústavněprávní kontext, který se zdá jen komplikováním řešení životních situací. Jakoby všichni studovali „vysokou školu života“[1], což je přeci nejvíc. Škola života člověka něco naučí, o tom nemůže být sporu. A mnohé dobré – ne nadarmo se chodilo do světa na zkušenou. To dobré ale může škola života přinést, jen když je podložena výchovou a vzděláním. V historických počátcích lidstva samozřejmě nebylo jiné školy než školy života, naučila v