Smrt královny

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti

Zemřela královna Alžběta.

Svým vystupováním, slušností, pevností, neochvějnou službou – a prostě tím, že tu byla tolik let – se královna Alžběta stala definicí konstitučního panovníka nejen pro Evropu, ale pro celý svět.

Kromě toho, že z panovníků byla nejdéle sloužící, byla také nejvíce cestující a nejsledovanější panovnicí v historii králů a královen. Vládla sedm desetiletí, neochvějně oddaná rituálům své role, uprostřed velkých společenských a ekonomických změn a rodinných skandálů.

Po celou dobu své vlády zůstala Alžběta odhodlaně věrná charakteristické odměřenosti, formálnosti a okázalosti, jimiž se monarchie dlouho snažila uchovat si mystiku, která stála v pozadí její existence a přežití.

Jejímu osobnímu chování se nedalo nic vytknout, nikdy nebylo poskvrněno ani nejmenším náznakem skandálu. Alžběta nabízela svým poddaným zrcadlo vysokých morálních standardů, o něž mnozí panovníci a vůdci mohou usilovat, ale prakticky jich skoro nikdy nedosáhnou.

Aby dědičná monarchie fungovala v demokracii, musí občané přijmout jistou fikci, že jedna osoba a její rodina stojící nad politikou může reprezentovat národ a jeho hodnoty. Takovou osobou byla královna Alžběta. Poslední z monarchů, kterým se podařilo vzdorovat současnému trendu záměrné degradace monarchií, kdy krále a královny lze jen stěží odlišit od běžných občanů. Její smrt tento trend zpečetí.

Z této perspektivy vzato, její smrt znamená nejen konec jedné éry, ale konec dominující části světových dějin a kultury staré tisíce let. Jedná se o konec dějin králů a královen, kteří sloužili jako kotvy svého lidu, dějin držených na místě nevysloveným konsensem mezi panovníkem a poddanými.

Což nás přivádí k možná skryté, ale o tolik závažnější otázce, kterou smrt královny vyvolává. Jedná se o směřování a budoucnost vzorů lidských hodnot, v širším smyslu i lidstva samotného.

Kromě otázek popularity, užitečnosti a slušnosti se jedná o to, zda jsou naše současné společenské a (kontra)kulturní trendy schopny uznat, že elitářství, v korektním smyslu slova, s nádechem mystiky a důstojnosti může být – když ne pro někoho samozřejmou, tak z lidské podstaty nezbytnou složkou kultivace lidské morálky.

publikováno: 12. 9. 2022

NEJNOVĚJŠÍ články


Česká nostalgie po majestátu

Pohřeb královny Alžběty II. měl v Česku tak mohutné mediální pokrytí a diváckou odezvu, až se mohlo …

Nezapomenout na Karabach!

Napětí mezi Arménií a Ázerbajdžánem, které trvá už od rozpadu Sovětského svazu v devadesátých letech, znovu vybuchlo. …

Čáry života

Možná se vám to také přihodí. Probudíte se uprostřed noci a vnímáte střípky doznívajícího snu. …

Ruské euroasijství aneb Proč nemají rádi Západ

Ačkoli Valerij Vilinskij, rodák z Oděsy a doživotní exulant euroasijství kategoricky odmítal a byl přesvědčen, že Rusko patří …

Na blahobyt připraven!

Ve fiktivním rozhovoru Petra V. Šulce popisuje šampión v pojídání (kdečeho), jaké úsilí ho stojí „příprava …

Alžběta II. – Královna televizního věku

V záplavě poct zesnulé britské panovnici tak trochu zapadlo, že institut královské rodiny a s ní spojená …

Na karnevalu demokracie

Volby jsou slavnost demokracie, říkáme si už více než třicet let od pádu komunismu. Zejména …

Dejte si bacha na úchylku aneb Bratři Itálie versus prasátko Peppa

„Itálie má nového nepřítele! Prasátko Peppu!“ napsal na Facebooku vůdce italské levice, poslanec Nicola Fratoianni. …