Dramaturg Vinohradského divadla Josef Kodíček píše pro vydání Přítomnosti z 11. června 1930, že „nacionalismus jakožto projev životné vůle, sublimované v určitou mravní idealitu, ... jako mravní příkaz úchovy a obrany určitých biologických a mravních statků, nemůže ... býti popírán“. (K diskusi o Panevropě a německých filmech.)   Je světoobčanství lékem na nacionalismus? Nacionalismus, metla evropských národů v době Kodíčkově opět zvedal hlavu. Nejen v Německu a v Itálii, ale i v zemích, které byly dosud považovány za spolehlivé demokracie. Tedy i u nás. Stoupenci čistoty národní myšlenky rozhořčeně tepali do „umělců a spisovatelů“, hlavně do těch, co v pražské kavárně Slavia živě komentovali, co se včera šustlo v Paříži. Nezpochybňovali, že „na nich spočívá do značné míry živá národní