Demokracie a volby – druhý panel konference o době nedůvěry

Ivan Štern

Ivan Štern

Redaktor

Slabinu české demokracie moderátor Martin Jan Stránský, vydavatel Přítomnosti, spatřuje v koaličních vládách. Nejslabší koaliční partner má možnost vládu tlačit ke zdi, aniž by nesl zodpovědnost za jím praktikovanou politiku. V případě úspěchu se hlásí k autorství všichni. V případě neúspěchu „viníka“ hledají mimo sebe. Nejsou toto všechno příčiny frustrace, pocitu marnosti, s nimiž veřejnost patří na politiku? Tak se moderátor obrací na publicisty Lukáše Jelínka z časopisu Listy, Petra Kamberského z Lidových novin a Petra Bíska, dlouholetého vydavatele Amerických listů.

 

V koalici vítěz nebere vše

Kamberský zastává názor, že v posledních desetiletích jsme svědky dvou druhů koaličních vlád:

„V devadesátých letech jsme zažili zadržovací koaliční vlády. ODS nedovolila lidovcům, aby si prosadili své priority, a lidovci pro změnu bránili prosazení priorit ODS. Všichni aktéři byli permanentně frustrovaní. Nezmohli se na nic.“

Z toho se poprvé poučila vláda Mirka Topolánka. „Byla absurdně liberálně konzervativní.“ Za koaličního partnera si přibrala zelené Martina Bursíka a vládla stylem: „My vám dovolíme vaše. To znamená sluneční energii, dotace na pelety a tak dál, a vy dovolíte naše, to znamená rovnou daň.“

Kamberský považuje Topolánkův způsob koaliční vlády za průkopnický. Zatím žádná z následujících vlád, a všechny byly vládami koaličními, jej neopustila a drží se ho i současná vlády Patra Fialy. „Máme skoro rok vlády a ona minimálně funguje soudržně. Míra rozhádanosti a stranických třenic je takřka neviditelná.“ Podle mluvčího překonává zatím všechna dosavadní očekávání. Zejména ta přeplněná skepsí.

 

Nevoliči a volby

Do Kamberského postoje, v zásadě optimistického skepsi vnesl Lukáš Jelínek. Nezpochybnil jeho přesvědčení, že se případné vnitřní třenice uvnitř Fialovy vlády navenek neprojevují. Vláda opravdu působí velice soudržně. Jednotliví koaliční lídři si vzájemně rozumějí.

„Jiná věc je, zda jim rozumějí jejich voliči nebo nevoliči. Mám na mysli voliče někoho jiného, ale i velkou početnou skupinu lidí, kteří k volbám nechodí a kteří dokáží v politice vyvolat velkou změnu, když se přece jen k volbám vydají.“

Jako příklad uvedl „nevoliče“, které v druhém kole druhých prezidentských voleb dokázal k urnám přivést Miloš Zeman. Díky nim obhájil své prezidentství.

Poněkud kritický vztah k demokratickým volbám Jelínek vyjádřil citací G. B. Shawa. Údajně kdysi prohlásil, že „demokracie vyměnila jmenování několika úplatných volbou mnoha neschopných“. Shawův po výtce kontroverzní a zjednodušující výrok citoval proto, aby podtrhl skutečnost, že podobný postoj bezděčně přetrvává ve veřejnosti. Stal se výrazem její nedůvěry k demokratickým politickým elitám. Nejen to.

Příčinou zmíněné nedůvěry je i sílící přesvědčení veřejnosti, že je politiky zrazována:

„Nemyslím tím přeběhnutí politika z jednoho tábora do druhého, ale spíš situaci, kdy se uzavře nějaká povolební koalice, která je obsahově voličům zcela nesrozumitelná.“

Jako příklad uvedl „velkou koalici“, kdy do vlády společně vstupují dva tradiční političtí rivalové, anebo to může být koalice „široká, napříč politickým spektrem“.

Publicista Petr Bísek, který dlouhá desetiletí strávil ve Spojených státech amerických, uvedl, že demokracii jako takovou zpochybnit nelze. Jde o systém, který se za staletí jako jeden z mála opravdu osvědčil. „Jsme na ni zvyklí, nebudeme ji měnit, ani násilně, ani dobrovolně…“

 

Levo-pravé členění se vytrácí

Lze vůbec po přečtení programu kterékoli politické strany, ptá se moderátor, rozlišit „která je liberální a která konzervativní?“

Petr Kamberský nabídl jednoduché vysvětlení. Skutečnost, že se v posledních letech rodí politické strany jak na běžícím pásu, a to nejen u nás, ale i ve Francii nebo v Itálii, a navíc vzápětí dosahují volebních úspěchů, o krizi politických stran svědčí.

Není tak trochu na vině poměrný volební systém? Umožňuje přece, aby strana dosáhla nějakých pět procent, a už z parlamentních lavic může výrazně ovlivňovat politiku.

Lukáš Jelínek problém ve volebním systému nevidí tolik, jako jej vidí opět v samotných politických stranách. V jejich politické neprofesionalitě a neschopnosti:

„Když si nedovedou vychovat vlastní experty, tak by se měly, ale ony tak nečiní, obracet na experty z vnějšku.“

Uvedl právě měsíce projednávaný vládní návrh na zdanění mimořádných zisků, vyvolaných energetickou krizí (mezitím parlamentem schválený). Šel do prvního čtení na poslední chvíli, aby jej vzápětí napadli sami vládní legislativci pro riziko dvojího zdanění.

„To je prostě ukázka toho, jak se politici nedokážou orientovat ani v prostředí vlastních poradních orgánů.“

Kamberský dodal, že se i demokracie posouvá. Dnes vypadá jinak, než vypadala před třiceti lety. Očekává, že dál budou vznikat nové politické strany jako reakce na krizi klasických „levo-pravých“ stran.

 

Optimismus na závěr

Panel panelisté v závěru ukončili optimisticky. Za všechny to řekl Petr Bísek. Připomněl, že se domů vrátil před osmi lety z padesátiletého pobytu ve Spojených státech. Je „rád, že je zpátky doma, je tu pěkně, je tu dobře, a my si to pohlídáme!“


Podívejte se na zkrácený záznam z konference Doba nedůvěry konané v Topičově salónu 9. listopadu 2022.


Předešlý panel:

Stát a instituce – první panel konference o době nedůvěry

publikováno: 28. 11. 2022

2 comments on “Demokracie a volby – druhý panel konference o době nedůvěry

Comments are closed.

NEJNOVĚJŠÍ články


Česko už potřebuje změnu

V prezidentské kampani padlo už mnoho velkých slov – zlo, obrana demokracie a západních hodnot. Dominujícím pojmem …

Slovenské ztráty a nálezy

Vracel jsem se na přelomu starého a nového roku na Slovensko, snad po dvaceti letech, s pocity, …

Andrej Babiš – psychologický profil deprivanta a jeho voličů

Dostat se na pozici vysoce postaveného politika vyžaduje velké úsilí. Jenže v případě mnoha politiků je …

Erasmus Maďarský – zkouška Orbánovy moci

Evropská unie přestala platit maďarsku výměnu studentů. Projekt Erasmus byl ale mladými lidmi velmi oblíbený, …

Obojakost nacionalismu

Nacionalismus jako každý lidský výtvor má protilehlé tváře. Jedna druhou zdánlivě vyvrací. To se dovídá …

Dva týdny hnusu

Pavel versus Babiš. Prezidentský souboj jde do finále. Bývalý premiér ihned po volbě začal na …

Libuše Palachová: „Věřím, že přece jen pravda zvítězí.“

Ve čtvrtek 19. ledna uplyne 54 let od tragické smrti studenta historie a politické ekonomie …

Warfakes – nová zbraň ruské propagandy

Ruská válka na Ukrajině probíhá nejen na fyzické frontě, ale také na virtuálním bojišti. Když …