Houellebecq pornohvězdou!

Francouzský spisovatel Michel Houellebecq boří další tabu. Podle všeho hraje v pornofilmu. Zní to odpudivě, ale je to logické. Spisovatelé vždy hledají lásku přes sex.

Pokud se to od někoho dalo čekat, pak od Houellebecqa. Michel Houellebecq, pornograf literatury, se stává pornohvězdou. Francouzský spisovatel hraje ve filmu, který podle předběžného oznámení naznačuje, že se v něm šestašedesátiletý spisovatel ukáže při sexu. V upoutávce už je vidět, jak leží v posteli v objetí mladé ženy a jejich ústa se na několik vteřin proplétají.

Trailer nedávno zveřejnil nizozemský umělecký kolektiv Kirac (Keeping It Real Art Critics) a film bude k dispozici na jeho webových stránkách 11. března. Média si nyní lámou hlavu nad tím, zda spisovatel prolomí i toto tabu. Člověka by to nepřekvapilo. Houellebecq předstírá plachost, ale rád provokuje.

(…)

Jeho posedlost sexualitou mu vynesla označení „skandální autor”. Osvětlené sexuální scény jsou součástí jeho tvorby, počínaje románem Elementární částice, kterým se proslavil v roce 1998, a konče dílem Zničit, které vyšlo v loňském roce.

Je tedy příznačné, že Michel Houellebecq sám předvádí, čím procházejí jeho Brunové, Michelové a Paulové, tito ztracenci hledající trochu lásky, kteří jsou ochotni za něhu platit. Bez směny sexu za peníze by jinak v nemilosrdné soutěži, v níž se krása a mládí staly měnou sexuálního uspokojení, vyšli naprázdno.

Přechod zpoza obrazovky před kameru lze pochopit, protože autor se v rozhovorech a vystoupeních prezentuje jako postava svých románů: jako depresivní, zauzlovaný, frustrovaný a netolerantní chlapík, který si zároveň pohrává s očekáváním lidí.

Takže s námi hraje i tentokrát? Využívá svou osobu k odhalení tržní logiky touhy? Nebo míří na znechucení diváka porna, o kterém psal na začátku?

 

Proti cancel culture

Strmě trčící chomáče vlasů, vystouplý spodní ret, bezvlasý, vytáhlý hrudník, cigareta visící z koutku úst: tak vypadá Houellebecq v upoutávce na údajné porno, které chce být zároveň uměleckým filmem. Houellebecqova účast je založena na dohodě, říká Stefan Ruitenbeek, člen uměleckého kolektivu Kirac. Spisovatel a jeho manželka Qianyum Lysis Li chtěli strávit líbánky v Maroku, ale protože islamisté hrozili únosem spisovatele, manželé cestu zrušili.

Nyní Qianyum Lysis Li již organizuje prostitutky pro svého manžela v Maroku, dozvídáme se v upoutávce. O to víc ho zklamal neúspěšný plán. Ruitenbeek byl v té době s Houellebecqem v e-mailovém kontaktu. Navrhl mu tedy, aby přijel do Amsterdamu, kde bylo mnoho prostitutek, které by byly zvědavé na sex se slavným spisovatelem. Všechno by zařídil pod jednou podmínkou – že může natáčet.

Správní lidé se našli. Umělecký kolektiv Kirac z Amsterdamu vždy vyvolává rozruch. Skupina se proslavila svými kratšími filmy, které jsou rozděleny do epizod. Film s Houellebecqem je díl 27. Autoři nazývají svůj pohled na svět dialektickým. Vše musí být sdělitelné. Přitom se útočí na levicovou kulturu rušení (cancel culture), stejně jako na tu pravicovou. Aneb povrchní svět umění je odhalen.

Ve filmu Kdo se bojí Harveyho Weinsteina? (9. díl) skupina například navrhuje jiný narativ #MeToo. Někdy ženy následují mocné muže po schodech jako můry, které přitahuje oheň, tedy sex, přednáší na kameru členka Kiracu Kate Sinha. Ženy samy mají díky svému mládí a kráse moc, kterou cílevědomě využívají.

Kolektiv umělců kdysi obvinil Stedelijk Museum, že vystavuje umělkyni Zanele Muholi jen proto, že „pochází z Jižní Afriky, je lesbička a černoška”. Renomovaná Rietveldova umělecká akademie následně zrušila besedu s Kirac, protože studenti protestovali proti jejich rasismu a sexismu.

(…)

 

Sex jako antidepresivum

Film s Michelem Houellebecqem, říká Stefan Ruitenbeek z Kirac, je jako esej se spoustou mluvení a psychologického rozboru. Do postele se spisovatelem se dostane čtyřiadvacetiletá Jini van Rooijenová. Pokud se dá věřit Ruitenbeekovi, o výběru rozhodla Houellebecqova manželka Qianyum Lysis Li: viděla studentku umění ve filmu Honeypot a zeptala se, jestli je tato krásná dívka k dispozici jejímu manželovi, aby ho rozveselila po odmítnutí v Maroku.

Houellebecq je fascinující, otevřený a emotivní, nezná stud, říká Ruitenbeek. Na začátku natáčení seděl tiše v koutě. Po sexu se mu zlepšila nálada, byl šťastný a uvolněný, jako by na něj sex působil antidepresivně. Ruitenbeek si také pochvaloval jeho výdrž.

Ve skutečnosti Stefan Ruitenbeek mluvil s Houellebecqem, kterého zbožňuje a s nímž občas sdílí únavu ze života, jak se dozvídáme v traileru, o jiném projektu. Nejprve vidíte ženu ve vysokém stupni těhotenství, pak zakrvácené novorozeně a Stefan Ruitenbeek to komentuje: Bude podruhé otcem a měl by být šťastný, ale místo toho se bojí Vánoc. Stejně jako Michel Houellebecq, kterému islamisté zkazili Vánoce.

Možná má tedy umělecký pornofilm také kritizovat buržoazní hodnoty a tradiční představy o manželství a rodině. Kdyby se Houellebecq skutečně zapojil, zůstal by v tomto smyslu věrný sám sobě. Přitom si však také protiřečí. Jednou například řekl, že není dobré točit filmy: „Literatura je a zůstává lepší pro sex.” Knihy stylistů to dokazují. Pravda, píše pornograficky. Nicméně to, co je napsáno, otevírá prostor pro fantazii, zatímco explicitní vizualizace sexu má v sobě cosi mechanického.

Ať už Houellebecq píše o dění ve swingers klubu, nechává své hrdiny uspokojovat prostitutkami, nebo popisuje sexuální útoky na děti: Děje se to v kontextu děje, vypovídá to něco o vztazích. V pornografii nezáleží na zobrazení, ale na záměru. Sex v Houellebecqově díle není nic triumfalistického. Jeho hrdinové přitom vypadají uboze.

 

Nenasytná touha

Nyní Houellebecq označil pornografii a její pravidelnou konzumaci za peklo. V básni L’Amour, L’Amour zní první strofa: „Krátkozrací důchodci v pornokině / Pronásledovali bez správné víry / špatně natočené hrátky dvou lascivních párů; / nebyla tam žádná zápletka.” Těla po sobě touží bez lítosti a náklonnosti. Všechny fantazie jsou mrtvé.

V rozhovoru pro Die Zeit Houellebecq přirovnal krátký okamžik vzrušení při sledování porna ke způsobu, jakým funguje reklama: člověk chce stále víc a víc, aniž by byl skutečně uspokojený. Stále nové zklamání udržuje touhu při životě. Řekl, že je to nechutné.

Protože sexuální naplnění vyžaduje druhého člověka a přinejmenším soucit, pokračuje Houellebecq. Teprve pak je možná blízkost. Pokud už to zjistil, proč tedy souloží s cizí ženou před kamerou?

publikováno: 13. 2. 2023

Datum publikace:
13. 2. 2023
Autor článku:
Birgit Schmid

NEJNOVĚJŠÍ články


Večírky s Přítomností XIII.

Pravidelný cyklus neformálních rozhovorů s významnými osobnostmi v exkluzivním Eccentric Clubu na Praze 1 ve středu 24. …

Gaza je jen epizoda

Od bezprecedentního teroristického útoku Hamásu na Izrael uplynulo půl roku, stejně dlouho trvá izraelská odveta …

Jak dál v Gaze?

Zdá se, že v Demokratické straně panuje široká shoda ohledně války v Gaze, která se opírá o dva …

Stojí za to, ho stále slyšet

Co lze ještě přidat k portrétu Václava Havla? Čím přispět k záplavě informací, textů oslavných i analytických, k osobním …

Pastýř kontra Manažer – slovenský střet o modernitu

Česká společnost sleduje prezidentské volby na Slovensku skoro jako ty vlastní. Slovensko už dlouho hraje …

Britsko-čínská byznysová houpačka

Pokusy o sbližování či dokonce námluvy mezi Londýnem a Pekingem z druhé dekády 21. století zažily poslední březnový …

Tomáš Petráček: Společenskou relevanci si katolická církev lobbingem nezíská

Poslední únorovou středu se v Eccentric Clubu konala další pravidelná měsíční diskuse, Večírek s Přítomností XI. „Naše …

Malý stát zemřel, zapomeňte, přichází Erár!

Prakticky každá vláda si do programového prohlášení píše, že chce „moderní, štíhlý, efektivní, úsporný stát“. …