Vládní pětikoalice už údajně došla ke shodě ve věci manželství pro všechny. Práva a povinnosti manželského typu budou přiřčena všem bez rozdílu, jen se takovému svazku bude v některých případech říkat „partnerství“. Řešení se jeví jako typický politický konsensus, kdy se všichni vlci nažerou, ale koza zůstane celá. Jenže nezůstane.
Spor o slova a význam pojmů totiž není podstatou tohoto sporu. A nejsou jím ani morálně-etické otázky, jak ve svých reakcích naznačují lidovci, ale například i předseda vlády Petr Fiala, který právě z principiálních a morálních důvodů odmítá manželství pro všechny jako politik(!) přijmout.
Nábožensky orientovaní politici vtahují do veřejné debaty jakousi zvláštní filozofii přírody a kultury, která se opírá o křesťanskou dogmatiku a její výklad role manželství ve společnosti. Sekulární stát, jakým Česko je, by mě ale stavět na občanském principu rovností, kterou občanům zaručuje Ústava, nikoli na principech církevní nauky vytažené často z raně křesťanské filozofie (ne že by nebyla pro život zajímavá či přínosná, jen žijeme ve zcela jinak dějinně organizované společnosti). Liberální demokracie je bytostně otevřený systém, který rozevírá prostor k seberealizaci všech svých občanů, a pokud se tak neděje, má se o to snažit, což je právě to, co se dnes děje kolem manželství pro všechny.
Je zcela nepřijatelné, aby představitelé státu, ať už ve vládě, či v parlamentu vytvářeli dojem, že některé druhy partnerského chování jsou „hříšné“ či nějak „nepřirozené“ (Příroda rovná se Bůh), protože Bůh to chtěl jinak. Bůh do řízení státu nepromlouvá, jeho spravedlnost je jiného typu, proto také společenská smlouva počítá s tím, že náboženská víra je věcí soukromou, kterou stát nemůže nijak ovlivňovat, pokud její postupy nepřekročují zákony přijaté společenstvím. Kdyby tomu bylo jinak, mohlo by se v parlamentu například rovněž jednat o tom, že celibát katolických kněží je podle jisté tradice vlastně hluboce nepřirozeným hříšným chováním, protože zabraňuje početí, jemuž se muži jako rozsévači božského Logu mají ve svém životě věnovat. Celibát by se tak měl zakázat, aby takovou nepřirozeností nenakazil celou společnost. Katolická církev by proti takovému jednání jistě tvrdě protestovala, v otázkách manželství nicméně dělá dnes něco velmi podobného, a to nejen skrze nábožensky založené politiky.
Politická shoda na „partnerském“ řešení naznačuje, že až příliš mnoho politiků vůbec nepochopilo, že nejde o proces, v němž se hledá cesta, co a jak dovolit hříšníkům a „odchýlníkům“, nýbrž ryze o občanskou rovnost. O právo vytvořit rodinné prostředí pro společný život, které je ve veřejném zájmu společnosti natolik, že ho zdůrazňuje svatebním obřadem. Veřejným slibem spojení a společného života. Není sebemenší důvod omezovat tento rituál či primárně veřejný občanský slib(!) tím, že bude vyhrazen jen heterosexuálním párům, které mohou mít děti. Je to závazek jednotlivců před celou společností, nikoli soukromá akce, jakýsi večírek pro zpestření života.
Právo na rodinu a rodičovství není v Listině základních práv a svobod vyhrazeno heterosexuálním manželstvím, nic takového. Ale právě toto právě je východiskem manželství pro všechny. Moderní svět je velmi komplexní, děti v něm vznikají velmi různorodě, často mimo vztahy, jindy jako životní přání po naplnění zoufalé a smutné existence. Umělé oplodnění a matky v zastoupení jsou jen další z mnoha cest, které si lidé směrem k dítěti a rodině našli. I to vše by muselo být prohlášeno za hřích proti Bohu a Přirozenosti. Ale kolik lidí by tak přišlo o své rodinné štěstí, které je právem chráněným Ústavou pro všechny, ne jen pro ty vybrané nábožensky orientovanými politiky.
Manželství pro všechny nepřináší nějakou ztrátu posvátnosti či výjimečnosti heterosexuálních vztahů, protože potom by takovou ztrátou musela být téměř každá emancipace člověka vůči autoritativním systémům, každá demokratizace čehokoliv. Jak ale lidé, kteří si říkají demokraté, mohou být proti demokratizaci veřejného slibu láskyplného vztahu?
Je na čase se tu zbavit všech morálních, konfesijních, demografických či populačních předsudků a vrátit spor o manželství pro všechny tam, kam patří. Tedy na půdu občanské rovnosti všech, kteří slib veřejného spojení s druhým považují za moderní občanskou ctnost.
publikováno: 23. 10. 2023
